Pobyt ve vazbě očima bývalého vězně
6. 2. 2015
Četl jsem celkem dost článků o tom, jaký je výkon vazby a trestu. Za prvé, to, že jste na vazbě, je odůvodněné (to znamená, že je vysoká pravděpodobnost, že jste vinni), za druhé, výkon trestu je oproti vazbě (a dle mého názoru je zcela jedno, v jaké nápravné skupině budete) procházka růžovým sadem. Někdy v dubnu 2011 jsem byl dán na CPZ = cela předběžného zadržení, bylo mi předáno obvinění a dle 160§ TZ, Usnesení o zahájení trestního stíhání. Samozřejmě, že jsem věděl oč jde, nicméně doufal, že budu soudem v následném soudním stání ohledně uvalení vazby, propuštěn. Bohužel se tak nestalo. Soud nejprve zkoumal, zda-li nehrozí vazba útěková a když zjistil, že nikoliv (jelikož jsem se dobrovolně vrátil z USA), tak mi dali §67 odst.c TZ J Což znamená, že bych mohl v trestné činnosti pokračovat (což bylo vysoce pravděpodobné a dnes, s odstupem času, musím s Policí ČR souhlasit, proč s Policií a ne soudcem? Jednoduché, podnět na vzetí do vazby dává Policie příslušnému státnímu zástupci, který, pokud se domnívá, že důvodu vazby splňujete, navrhne pro vás vazbu danému soudu, v městě, ve kterém se nacházíte). Takže jsem putoval na vazbu. I když je už i u tohoto soudního projednání přítomen váš advokát (ex offo či vámi placený), je šance, že vás do vazby nedají, takřka nulová, jelikož vy se samozřejmě ihned na místě odvoláte, ale odvolání NEMÁ odkladný účinek, takže šup tam s ním. První noc byla doslova šílená. Přijel jsem kolem třetí ráno, takže na spánek mi zbývaly tak dvě hodiny, protože nejprve musíte vyplnit papíry, musejí vás dát na celu atp. Byl jsem tam zcela sám. Na kontě jsem měl 830,-Kč, z nichž mi 500,-Kč dali na „cestovné“, abych měl v případě propuštění na svobodu peníze na to, odjet. Hned ráno jsem požádal vychovatele (většinou se jedná o civilního zaměstnance či o příslušníka vězeňské služby, s vyšší hodností, minimálně podporučíka), zda-li by nebyl tak laskav a nepřinesl mi známku, obálku a papír, protože bych chtěl napsat manželce. Vzhledem k tomu, že vás neznají, tak k vám každý pracovník vězeňské služby a to prosím včetně civilních zaměstnanců, přistupuje s despektem. Ještě dnes s úsměvěm vzpomínám na mou první návštěvu doktora, kterou musíte absolvovat druhý den poté, co vás dají na vazbu, výjimkou je pátek a státní svátky, pak jste separován sám na cele až do pondělí, respektive skončení daného státního svátku. Doktor se mě ptá: “Nějaké tetování, berete nebo bral jste drogy, kouříte, pijete alkohol či berete jiné návykové látky?“ „Ne, pane doktore, nic z toho.“ „Člověče, za co tady jste?“ „Podvod.“ „Á, šlechta, tak to je jiná.“ J Vraťme se ale zpět do vazební cely.. . Poté, co si vás vyfotí (dvakrát z profilu a jednou „pasové foto“), následuje většinou přemístění do jiné cely, kde již sám nejste. Kam a s kým budete nezáleží na vás. Mě dali do cely s jedním romem, tak 22 letým, který rozhodně neseděl na vazbě poprvé. Od něj jsem postupně zjišťoval, jak to chodí na vazbě a samozřejmě, pomalu se učil vězeňský slang. Tomu se neubráníte. Tehdy bylo na vazbě cca 450 lidí, kapacita byla přeplněna o 100 vazebně stíhaných, ale moc se to neřešilo. Za těch 14 dní, co jsem byl na cele s tím klukem, jsem zjistil, že nemá smysl snažit se vést nějaké smysluplné debaty o životě, jelikož inteligence vazebně stíhaných je někde kolem 80 (schopnost reagovat na světlo a přijímat potravu), takže VY se musíte přizpůsobit jim. Jiná cesta není. Jednou denně byla možnost jít „ven“ na vycházku. Jednalo se o „kotce“. Hrůza, děs, běs. I když by na vás měl brát zřetel, že jste nevinný, jelikož vás nikdo ještě neodsoudil, tak to, co jsem zažíval na vazbě, je snad horší, než ve výkonu trestu se zvýšenou ostrahou, nicméně, nic jiného, než respektovat dané „zákony“ vám nezbyde. Přemístili mne na větší celu do třetího patra. Bylo nás tam 6. Kromě mě, samý kuřák. No, co k tomu dodat. Jeden závislý na drogách, druhý na utišovacích lécích, další pořád spal… Ale vcelku jsme byli dobrá parta. Po měsíci mne čekalo další přemístění. Tentokrát opět na malou celu, kde jsme měli být jen dva. Dostal jsem k sobě 18 letého vyšinutého mladíka, jenž byl závislý na pervitinu a nedokázal kontrolovat svoje emoce, takže jsem se nevyspal a celkově se to dost podepsalo na mojí psychice, nemohl jsem ho totiž nijak uklidnit, za prvé, byl to Ukrajinec a za druhé, při mojí velikosti a váze, nebylo možné nic jiného, než to trpět. Přežil jsem to 4 dny, ale dál ani ťuk. Zavolal jsem vychovatele, že to už prostě nedávám, ať mě dají klidně na „díru“. Ještě tentýž den mne přemístili na oddělení se zmírněným režimem, tzv.“volná“. To znamená, že se každý den na oddělení otevírají cely (přesný čas není nikdy předem určen, platí pravidlo = pokud bachař chce J ). Pro mne to byl opravdový ráj. Oáza klidu. Protože jsem vysoce společenský člověk, tak jsem toto přemístění uvítal s otevřenou náručí. I když byly podmínky vazby naprosto šílené, dokázal jsem to ve zdraví přežít. Jako „bonus“ jsem na konci mého pobytu ve vazbě dostal funkci tzv.“barákového“, tj., že vyřizujete požadavky spoluobviněných a komunikujete s vězeňskou službou a s civilními zaměstnanci. Na volné bylo i dost cizinců, takže jsem suploval i překladatele. Jaká byla strava na vazbě? Nevím, jak to mají jinde, ale já si nemohl stěžovat. Porce tak akorát, jídla se obměňovala, krom středeční snídaně, to byl „trojboj“ = máslo, med, marmeláda. Jaké jsou moje rady, pokud jste vcelku normální a ocitnete se na vazbě? Snažte se vydržet, zaměřte se hlavně sám na sebe. Nechť vám chodí dopisy z venku, ale nikdy ne nic negativního. Ať vás klidně partnerka podvádí, ale ať vám to nepíše v dopisech atp. Nemůžete ji přeci vyčítat to, že si někoho našla, když vy jste páchal trestnou činnost a to, že jste na vazbě, tak je to jen a jen vaše „zásluha“. Neztraťte kontakt s venkovním prostředím. Klidně komunikujte jen s vaším advokátem, ale základní je = nezmagořit. Nesnažte se skamarádit. Každý vám tam namluví nesmysly o tom, kolik má venku známých, peněz atp. Nikomu nevěřte. Leda sám sobě! Chovejte se na vazbě slušně, protože v případě, že vás nepodmíněně odsoudí, tak je s vámi vypracován posudek pro věznici, ve které budete vykonávat výkon trestu a každý škraloup se jen těžko odmazává. Co bych poradil přítelkyním, rodinám, příbuzným a kamarádům obviněného? Podporujte ho!!! Nepište negativa. Obviněný si je plně vědom toho, co provedl a co způsobil (pokud je normální), nemá smysl ho trápit tímto způsobem. Ve vazbě si člověk spoustu věcí dost bere, čte dopis třeba tisíckrát, snaží se číst i mezi řádky, prostě.. Buďte oporou a ne přítěží. A pokud to nezvládnete, raději obviněného navštivte a řekněte mu, že to nedáváte. Pořád lepší, než to řešit formou písemného projevu. Člověk má totiž možnost ihned reagovat. To je k vazbě asi tak vše, pokud by vás cokoliv zajímalo, máte dotazy, obraťte se na klarusa.x@volny.cz . J Příště se budu věnovat mému výkonu trestu.
Poděkování: Chtěl bych touto cestou poděkovat všem vychovatelům, pracovníkům vězeňské služby, civilním či občanským zaměstnancům Vazební věznice Litoměřice za jejich přístup k mé osobě.
S pozdravem Pavel C., 298 dní strávených ve Vazební věznici Litoměřice.
Dopis v jinem jazyce
Monika, 30. 4. 2015 20:56