Žádost Ladislava Winkelbauera o podmíněné propuštění z roku 2012
Okresní soud v Mostě
Moskevská 2
434 77 Most
Ke sp.zn.: 4T 91/95 vedené u KS Praha
Odsouzený: Ladislav Novák, rozený Winkelbauer, narozen 23. 6. 1959, povoláním soukromý podnikatel, trvale bytem: Praha 8, Na Dědince 8, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Bělušice.
V právním zastoupení:
Věc: Žádost odsouzeného Ladislava Nováka o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody
Rozsudkem KS Praha ze dne 30.12. 1996 pod č.j. 4T 91/95 byl Ladislav Novák (Winkelbauer) odsouzen pro tr. činy podle § 219 odst. 1,2 písm. a) f) tr. zák. a další, kdy mu byl uložen výjimečný trest odnětí svobody v trvání 23 roků se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.
Počátek výkonu trestu je započítán ode dne 11.10. 1994, kdy byl odsouzený omezen na svobodě. Samotný výkon trestu zahájil ke dni 1.5. 1997, kdy mu do výkonu trestu byla započítána vazba ve věznicích Horní Slavkov a Praha – Pankrác od 11.10. 1994 do 3.8. 1995 a od 7.3. 1996 do 30.4. 1997, se stanovením pravděpodobného konce trestu na 15.5. 2018.
Samotný výkon trestu ve zvýšené ostraze pak vykonával ve věznicích Mírov, Plzeň – Bory, Rýnovice a Valdice, odkud byl dne 30.5. 2006 přemístěn zpět do věznice Mírov, kde si přibližně v 11.měsíci 2008 podal k OS Šumperk žádost o přeřazení do věznice s mírnějším režimem.
OS Šumperk ve veřejném zasedání dne 28.5. 2009, pod č.j. 1Nt 576/2008 rozhodl tak, že podle § 39b odst. 1,2,4 tr. zák. se odsouzený Ladislav Novák přeřazuje do věznice s ostrahou. Pro další výkon trestu pak byl odsouzený přemístěn z věznice Mírov do věznice Bělušice, kde nyní trest v režimu ostrahy, vykonává.
V současné době vykonal již více jak dvě třetiny z celkově uloženého trestu, kdy stanovené dvě třetiny doby výkonu trestu mu uplynuly dne ……2010.
Nutno uvést, že průběh výkonu vazby od 11.10. 1994 do 30.4. 1997, kterou odsouzený vykonával ve věznicích Horní Slavkov a Praha – Pankrác, nebyl vždy v souladu se zákonem o výkonu vazby. Dne 3.8. 1995 se tehdy obviněnému podařilo z pankrácké vazební věznice uprchnout. Na útěku byl do 7.3. 1996, kdy byl po zadržení dodán zpět do vazební věznice Pankrác. Dne 29.10. 1996 se pak po probourání zdiva stropu vyšplhal na střechu věznice, odkud se dožadoval přivolání svého tehdejšího advokáta a médií. Nicméně i přesto, je tento incident vězeňskou službou označován za pokus o útěk. K tomu je třeba uvést, že uvedené incidenty byly v inkriminované době víceméně demonstrativním projevem odsouzeného na, z jeho tehdejšího subjektivního pohledu, tendenční způsob a neobjektivní jednání orgánů činných v trestním řízení. V současné době tohoto jednání odsouzený již po mnoho let lituje a má za to, že tyto incidenty byly naprosto zbytečné. Lze je tak považovat za mimořádné vybočení z jinak vyrovnané osobnosti odsouzeného. Po dobu výkonu trestu se jinak odsouzený chová řádně a v souladu se ZVT.
V období od roku 1997 do roku 1999 ve věznicích Mírov a Plzeň – Bory bylo jeho chování plně v souladu se ZVT a ŘVT, plnil si veškeré povinnosti, jakož i program zacházení, ale bez dalšího nadstandartně iniciativního přístupu k výkonu trestu. Důvodem byla práce na mimořádných opravných prostředcích a vyrovnávání se s prostředím.
Od roku 1999 po přemístění do věznice Rýnovice, si odsouzený začal více všímat okolí s aktivním zájmem a iniciativním zapojením se po stránce pozitivních nadstandartních aktivit. Ve věznici Rýnovice kupříkladu vykonával funkci KP (starost o kázeň a pořádek na oddíle), následně funkci tzv. „barákového“ (vedoucí oddílu spolupracující s vychovateli). Inicioval brigádnické činnosti, jako například kompletní vymalování celého oddílu, včetně nátěrů postelí a skříněk a údržby na úrovni renovace, a mnohé další. V době celostátních vzpour ve věznicích v roce 2000, působil jako jeden z hlavních mluvčích za věznici ze strany vězňů ve spolupráci s vedením věznice se zástupci GŘ VSČR, státního krajského zastupitelství a Vlády ČR, udržoval přitom pořádek mezi odsouzenými tak, že ve věznici Rýnovice ke vzpouře nedošlo. Pozitivních nadstandardních aktivit bylo více, za jednu z nejvýznamnějších se přísluší ještě uvést projekt týkající se modelu nové strukturalizace v rozdělení a zacházení s odsouzenými, s cílem dosažení maximální možné nápravy, který odsouzený zpracovával s vědomím a pod vedením ředitele věznice, pana plk. Baudyše, a který měl vyústit se souhlasem Ministerstva spravedlnosti ČR k vybudování experimentálních oddělení ve věznici Rýnovice, na ověření funkčnosti daného projektu.
Ve věznici Valdice, kam byl odsouzený přemístěn v r. 2003, měl také hned zpočátku nadstandartně iniciativní přístup k výkonu trestu nad rámec běžných povinností a nad rámec programu zacházení. Iniciativní brigády, atd.
Tento nadstandartně iniciativní přístup si pak beze změny zachoval i po přemístění do věznice Mírov, kam byl z věznice Valdice přemístěn v roce 2006, a kde byl později přeřazen do I. propustné skupiny vnitřní diferenciace (PSVD), kterou má dodnes.
Zde lze shrnout, že po dobu výkonu trestu ve zvýšené ostraze byl odsouzený za vzorné chování, mimořádně aktivní přístup k výkonu trestu v pozitivním smyslu slova 24x kázeňsky odměněn, kázeňsky trestán nebyl, dosáhl zařazení do I. PSVD a díky velmi kladným hodnocením z výše uvedených věznic nakonec 28.5. 2009 rozhodl OS Šumperk na žádost odsouzeného o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem – do věznice typu „C“ s ostrahou.
Do věznice s ostrahou Bělušice, byl pak odsouzený přemístěn… 2009. I zde se svým aktivním přístupem hned od počátku zapojuje do úklidových prací na oddíle a prací pro věznici, za což byl také několikrát kázeňsky odměněn.
Po celou dobu výkonu trestu ve věznici Bělušice je odsouzený zařazen do I. PSVD a programu zacházení, kde se zúčastňuje standardních a speciálních aktivit. Zejména to jsou aktivity výchovné a vzdělávací, sloužící především k budoucímu životu po výkonu trestu. Po dobu 9 měsíců byl zařazen i na výstupní oddělení se speciálním programem zacházení, silně zaměřeným na život po výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že odsouzený řádně přistupuje k jednotlivým aktivitám, tak i za tyto byl několikrát kázeňsky odměněn.
Nutno též připomenout, že odsouzený ve věznici opakovaně žádal o pracovní zařazení do zaměstnání, avšak z důvodů nízkých kapacit pracovních příležitostí a lékařem stanovenému omezení pro určité specifické práce, k zařazení do zaměstnání nedošlo.
I přes dlouhé omezení na svobodě v trvání již 16 let, odsouzený stále iniciativně samostatně udržuje kontinuitu s děním ve společnosti jak v ČR, tak i ve světě, o němž má nemalý přehled, a také pravidelný písemný kontakt s přáteli a se svou družkou, která jej také ve věznici pravidelně navštěvuje, a to mimo standartních návštěv i v podobě nestandartních návštěv bez sluchové a zrakové kontroly příslušníků VS, které jsou odsouzenému umožňovány za odměnu.
Lze tedy konstatovat, že odsouzený si i ve vězení s ostrahou nejen udržel vysoce kladné hodnocení, ale i I. PSVD a za svůj iniciativní přístup k výkonu trestu byl i zde (10x ?) kázeňsky odměněn a nebyl kázeňsky trestán.
Celkově tedy lze shrnout, že odsouzený za celou dobu výkonu trestu byl (34x ?) kázeňsky odměněn, přičemž za celou dobu výkonu trestu v trvání 16 let kázeňsky trestán nebyl, a že svým kladným postojem k výkonu trestu prokázal, že tento přijal, hluboce lituje svých činů a prokázal plnou míru své nápravy.
V době vynesení rozsudku v roce 1996 KS Praha v odůvodnění výše trestu shledává možnou resocializaci odsouzeného, zejména na základě přesvědčení, jako výrazně nepříznivou, přičemž odkazuje na relativně rozvinutou kriminální kariéru odsouzeného, na způsobené následky trestným činem, nepřítomnost pocitu viny a lítosti nad následky, na asociální projevy odsouzeného (ve vazbě) a z toho dovozenou chybějící motivaci ke změně chování v pozitivním směru, na závěry soudních znalců psychiatrů a psychologa, kteří se k prognóze resocializace odsouzeného nejprve vyjádřili jako o spíše nepříznivé a v doplňku u hlavního líčení dne 30.12. 1996 měli znění změnit (viz protokol z hlavního líčení str. 2-5 ze dne 30.12.1996, kde se ale slova „výrazně nepříznivá“ vůbec nevyskytují…, pouze „nepříznivá“….???) na výrazně nepříznivou. Ovšem s tím, že resocializaci u odsouzeného rozhodně nevylučují.
Nutno také uvést, že uvedené závěry KS Praha, znalců psychiatrů a psychologa byly relevantní jako podklad pro odůvodnění výše trestu v době spáchání tr. činů, či v době vynášení rozsudku. Nikdo ovšem s naprostou jistotou nedokáže stanovit přesnou dobu potřebnou pro individuální resocializaci jedince, zejména pokud je tento poprvé v životě odsouzen k tak dlouhodobému trestu a umístěn do věznice se zvýšenou ostrahou, jak potvrzuje i sám znalec z oboru psychologie v den vynášení rozsudku, kdy v dovětku resocializaci odsouzeného rozhodně nevylučuje s tím, cituji tato prognóza nemůže být jednou provždy dána, může se měnit v závislosti na změnách chování odsouzeného, na změnách postojů.
Na základě všech výše uvedených skutečností lze mít za to, že odsouzený Ladislav Novák svým chování a postoji po dobu výkonu trestu v dosavadním trvání 16 let nejen prokázal plné polepšení a nápravu, která nebyla dle KS Praha v prvopočátku nijak příznivá, ale i lítost nad svými činy, a že se smířil s uloženým trestem, ze kterého si už nyní vzal tak důrazné ponaučení do budoucna, že se dá spolehlivě konstatovat, že jakékoliv protiprávní jednání ze strany odsouzeného v případě podmíněného propuštění je naprosto vyloučeno.
Toto tvrzení pak dokládají i další níže uvedené nezvratné skutečnosti a postoj odsouzeného k možnému návratu do společnosti, na nějž se svědomitě léta připravoval.
1) Především jde o skutečnost, že po 16 letech odnětí svobody, což jistě není snadné, si byť s pomocí blízkých dokázal sehnat zaměstnání, kde bude v případě podmíněného propuštění pracovat a z platu samozřejmě i splácet dluhy, které mu vznikly v souvislosti s tr. stíháním.
Jedná se o firmu……………….., se sídlem……………….. IČO………………, která jej zaměstná tak, jak uvedeno v potvrzení o zaměstnání, které je součástí této žádosti jako příloha.
2) Má zajištěno bydlení v bytě své družky paní XY, se kterou udržuje jak písemný, tak osobní kontakt v podobě pravidelných návštěv, a to i v podobě intimních, už bezmála 5 let. Po vzájemném důkladném poznání, se oba rozhodli, že v případě propuštění spolu založí rodinu.
Závěrem lze konstatovat, že Ladislav Novák splnil veškeré podmínky nutné k dřívějšímu podmíněnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a obhájce odsouzeného je nezvratně přesvědčen, že 16 let omezení odsouzeného na svobodě stačilo toliko k jeho plné nápravě a z hlediska generální a individuální prevence splnil účel trestu po vykonání více jak 2/3 z uloženého trestu svůj účel, když je nutno konstatovat, že další výkon trestu by měl zcela nepochybně s ohledem na výše uvedené jen represivní účel naproti účelu výchovnému.
Ze všech shora uvedených skutečností odsouzený Ladislav Novák prostřednictvím svého obhájce n a v r h u j e, aby soud rozhodl tak, že podle § 331 odst. 1 tr. řádu, za splnění podmínek podle § 88 odst. 1,4 tr. zák. se odsouzený Ladislav Novák podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody a podle § 89 odst. 1 tr. zák. se mu stanoví zkušební doba v trvání 7 let a dohled probační a mediační služby.
Odsouzený: Ladislav Novák, nar. 23. 6. 1959
t.č. věznice Bělušice, P.O.BOX 1/5-1, Bečov u Mostu, 435 26
A následné doplnění dokazování:
Vzhledem k tomu, že i přes shromážděný rozsáhlý důkazní materiál, má okresní státní zástupce (dále jen "OSZ") za to, že v plné míře nesplňuji podmínky pro podmíněné propuštění (dále "PP") ve smyslu § 88 odst. 1, 2, 4 tr. zákoníku, mám za to, že je nezbytné provést absolutně detailní dokazování, mapující jak celý můj průběh výkonu trestu odnětí svobody (dále "VTOS") od prvého po současné stadium, tak i obraz vývoje mé osoby za dobu VTOS, a tím zároveň i více detailněji doložit závěry 2 soudních znalců z oboru psychologie, kteří ve věci vypracovali odborné posouzení mé osoby, a které jakož i všechny ostatní důkazy "OSZ" považuje za nedostatečně relevantní důkazy (???) pro důvodný předpoklad, že po případném podmíněném propuštění povedu řádný život a nebudu se dopouštět trestné činnosti, notabene tak závažné, jako má na mysli ustanovení, a které vyjmenovává § 88 v odst. 4 tr. zákoníku. A to pak i přesto, že oba uvedení soudní znalci nezávisle na sobě, ale jinak shodně k závěru odůvodněného předpokladu, že nebudu páchat trestnou činnost dospěli, a tento závěr pak dokládá i ostatní již shromážděný rozsáhlý důkazní materiál.
Z uvedeného důvodu, a zejména pak s odvoláním se na čl. 6 odst. 1,3, písm. a) Evropské úmluvy - práva na spravedlivý proces a zásadu tzv. "rovnosti zbraní" - v součinnosi s čl. 10 Ústavy ČR, který toto právo nadřazuje nad zákon, ž á d á m, aby ve věci byli předvoláni a slyšeni níže uvedení svědci.
1) University profesor, Mr. Elie Wiesel - nositel Nobelovy ceny za mír
University of Boston
745 Commonwealth Avenue
Boston, Massachusetts, 022 15
USA
2) Andrej Grega - poslanec ČSSD
Lidový dům ČSSD
Hybernská ul.
110 00 Praha 1
3) Bohdan Pivoňka - pracovník GŘ VS ČR
GŘ VS ČR, Soudní 1a
140 67 Praha 4
4) Renata Balcarová - předsedkyně výkonného výboru VDP na GŘ VS ČR
GŘ VS ČR, Soudní 1a
140 67 Praha 4
5) Plk. Ing. Lang - ředitel věznice Mírov
věznice Mírov
P.O. BOX 1
789 53 Mírov
6) Plk. Ing. Bc. Ivo Mrhal - ředitel věznice Bělušice
věznice Bělušice
P.O.BOX 1
435 26 Bečov u Mostu
7) JUDr. Petr Vlach - dozorový krajský státní zástupce
Krajské státní zastupitelství Ústí nad Labem - pobočka Liberec
Pelhřimovská 541/16
460 79 Liberec
8) Radek Petrášek - reportér ČTK
Generála Svobody 1989
407 47 Varnsdorf
9) Radim Vaculovič - reportér televize Prima
Prima Plus, a.s.
Na Žertvách 24
180 00 Praha 8
10) Ivana Bernátová - reportérka Českého rozhlasu
Český rozhlas Ústí nad Labem
Na Schodech 10
400 01 Ústí nad Labem
11) Jan Rychetský - reportér deníku Právo
Redakce deníku Právo
Slezská 2127/13
121 50 Praha 2
12) pan Kolman - vychovatel ve věznici Plzeň
P.Ú. 1 - věznice Plzeň
306 35 Plzeň - Bory
13) pan Hanka - vychovatel ve věznici Rýnovice
P.S. 14 - věznice Rýnovice
466 21 Jablonec nad Nisou
14) pan Bc. Štryncl - speciální pedagog ve věznici Rýnovice
P.S. 14 - věznice Rýnovice
466 21 Jablonec nad Nisou
15) pan Boček - vychovatel ve věznici Valdice
P.S. 1 - věznice Valdice
507 11 Valdice
16) pan Zámečník - VDP věznice Valdice
P.S. 1 - věznice Valdice
507 11 Valdice
17) pan Bc. Kejklíček - speciální psycholog ve věznici Valdice
P.S. 1 - věznice Valdice
507 11 Valdice
18) pan Karel Bittner - svědek stran Rýnovic
Sosnová 86
470 01 Česká Lípa
19) Paní JUDr. Jana Chalupová - dříve Kancelář prezidenta republiky ČR
nyní Magistrát Hl. města Prahy
110 00 Praha 1
Všechny uvedené osoby mě v různých obdobích mého VTOS různým způsobem provázely, a tak v celkovém souhrnu výpovědí mohou poskytnout ucelený obraz bezprostředního svědectví k věci, tedy výraznou měrou přispět k zodpovězení jedné z nejstěžejnějších otázek, která je při žádosti o PP posuzována.
Pan profesor Wiesel je navíc velmi podrobně seznámen nejen s částí mého VTOS, ale velmi detailně i s věcí, pro niž jsem odsouzen a i s procesem mého odsouzení. Důkazem toho je i skutečnost, že svého času z vlastní iniciativy oslovil Ministerstvo spravedlnosti ČR stran podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti.
Souběžně ž á d á m soud, aby mi poskytl dvoutýdenní lhůtu za účelem obeslání jmenovaných a vysvětlení, proč jsem OS Most požádal o jejich předvolání, před tím než OS Most jmenované sám k jednání předvolá.