ŽIVOTOPIS
- narozen 5. 8. 1973 v Brandýse nad Labem
- naše rodina bydlela v obci Dochov
- od ranného dětství mám ale už zafixovanou jako svou „rodnou“ vesnici obec Tlustovousy na Kolínsku, kam jsme se přestěhovali.
- nechodil jsem do školky (žádná tam tenkrát ani nebyla), měl jsem tedy už od předškolního věku dost volnosti.
- naprosto klasické, idilické dětství vesnického kluka, hraní si v lese na indiány, chytání ryb v potoce, letní koupání v rybníku i první cigaretu v družstevní stodole.
- školní docházku jsem začal normálně v šesti letech na prvním stupni základní školy ve vedlejší obci jménem Tuklady (byl tam jen první stupeň).
- se školou přišly první povinnosti a první vzdorování autoritám (učitelům)
- důvodem byl téměř vojenský dril vyučování, řvaní učitelky a mlácení ukazovátkem nebo smyčcem od houslí téměř za cokoliv, jsem si moc neužíval.
- teď to možná zúčastněným připadá jinak, ale neznám z té doby nikoho, kdo by tam chodil rád, nebo se tam dokonce těšil, jako to dnes slýcháváme od dětí v různých TV pořadech.
- na druhém stupni v městečku Úvaly u Prahy už to bylo naštěstí přijatelnější, hlavně nové prostředí, noví lidé, nové možnosti i zájmy.
- ačkoliv jsem byl v městské knihovně pečený vařený, druhý stupeň zákl. školy jsem prošel v roli třídního showmana, ovšem ta role byla draze vykoupena tresty od učitelů.
- na druhém stupni jsem chodil do třídy s jedním ze svých budoucích kompliců, paradoxně jsme se tenkrát moc nekamarádili.
- základní školu jsem bez větších problémů prolezl s průměrným prospěchem.
- po základní škole, i když jsem chemii téměř nesnášel, jsem nastoupil do tříletého učebního oboru biochemik se zaměřením na lihovarnictví a vinářství.
- jednalo se o SOUZ v městečku Kojetín téměř na jihu Moravy na Hané, zdál se to být obor perspektivní, neboť jak se říká: „Chlastat se bude vždycky!“
- to už mě začali pohlcovat zájmy jako děvčata, alkohol a střelné zbraně (střelecký klub).
- učiliště téměř
- na celém učilišti nás bylo asi 25 kluků a téměř 300 děvčat, co víc jsem si tenkrát mohl přát jako puberťák. Jediná vada na kráse byl ještě ten komunistický dril a ty ideologické nesmysly, co nám pořád cpali do hlavy.
- teprve tam začalo moje opravdové rebelství a vybočování z řady, vlastně od nástupu na učiliště jsem začal žít takovým dvojím životem, doma s kamarádama obyčejný kluk z vesnice a na učilišti rebel, noví kámoši, alkohol, nadávání na komunisty, různé provokace ve škole a neustále balení nějakých děvčat.
- vždy jsem měl slabost pro starší děvčata a měl jsem i dojem, že jsem v kolektivu starších děvčat (třeťaček) docela i oblíben, čímž ty super holky zdravím, protože takové pohodové holky už asi nikdy nepotkám.
- problémy na učilišti vyvrcholili sníženou známkou z chování a mým odchodem (dočasným) z učiliště po ukončení druhého ročníku s tím, že nastoupím do práce v podniku, pro který jsem se učil a po roce dle posudku se budu moci vrátit dokončit učební obor.
- tzv. sametová revoluce mě tedy zastihla v Kolínském lihovaru, kde jsem celý rok pracoval (stále se tam něco popíjelo)
- po návratu na učiliště, ještě v eufórii z převratu silné rozčarování, všude stejní lidé, což se = stejné problémy.
- V polovině školního roku jsem byl vyloučen z internátu díky komunistické vychovatelce, které bylo mé rebelství a volnomyšlenkářství trnem v oku.
- naštěstí mi vrchní mistr odborného výcviku (měl pro mě pochopení, za což mu dík) sehnal bydlení, čímž vlastně i padl veškerý dozor tam nade mnou a mohl jsem ve volném čase nerušeně vysedávat po hospodách s místními děvčaty a kamarády.
- díky i té roční praxi v oboru nebyl problém dokončit učební obor na vyučen s vyznamenáním.
- bohužel asi díky tomu roku v práci, možnosti vysedávat po hospodách, v 17-ti letech poměru s třicetiletou vdanou ženou, jsem měl předčasný pocit dospělosti.
- hlavně jsem už znal cenu a moc peněz, jaké je fajn je mít a jak pomalu i málo se jich vydělalo v obyčejné práci.
- po vyučení jsem nastoupil zpět do Kolínského lihovaru
- snažil jsem se žít, jak nejlépe to jde, ale ty peníze…
- tenkrát jsem svůj volný čas dělil mezi dvě party – jedna parta byli kolegové a kamarádi ze střeleckého klubu, kterého jsem byl členem, se kterýma jsem jezdil na různé čundry, organizoval různé akce a oslavy v rámci klubu i mimo něj, tato parta vyznávala ty správné hodnoty, nelpět tolik na penězích, pomáhat si vytvářet nějaké hodnoty, zajít si v klidu na pivko, romantický přístup k ženám, prostě v dnešní době téměř vzácnost, i spousta kamarádek, se kterýma se dalo mluvit o všem a nevidět v nich jen sexuální objekt.
- druhá parta, která mě nakonec úplně přetáhla, jsou vlastně už moji budoucí komplicové, tam se žilo jinak, objížděli se bary, herny, diskotéky, night kluby, střídají se známosti, chrastí se zbraněmi, nějaké city – to se nenosí, nic se neřeší, jen peníze a u toho se popíjí ušlechtilé destiláty zvučných značek
- začátek léta 1993 loupežné přepadení OD KRONE
- O několik měsíců později jsem odešel ze zaměstnání v Kolínském lihovaru (už BIOFERM KOLÍN a. s.)
- začal jsem pracovat u bezpečnostní agentury v Praze, postupem času jsem těch agentur prošel několik.
- někdy v druhé polovině roku 1994 jsem odešel i ze svého posledního zaměstnání, ani jsem se nenahlásil na prac. úřadě, stal jsem se nezaměstnaným a žil jsem už prakticky jen z různé trestné činnosti.
- pak už to následovalo docela rychle. V roce 1995 jsem se účastnil loupežné vraždy, loupežného přepadení benzínky, které skončilo vraždou, vraždy nepohodlného komplice a počátkem roku 1996 vymáhání pohledávky na jistém podnikateli, což bohužel také skončilo vraždou.
- 21. února 1996 jsem byl zatčen.
- poté, co jsem se ke všemu přiznal, jsem strávil několik let ve vazební věznici v Ostravě k trestu odnětí svobody na doživotí.
- v roce 1999 trest potvrzen Vrchním soudem v Olomouci.
- následuje nástup výkonu trestu do věznice Mírov na Šumperku (hrad Mírov).
- V roce 2001 jsem byl převezen (netuším proč) do věznice Valdice na Jičínsku, kde jsem dodnes (zatím).
- je zde možnost převozu do jiné věznice (Rýnovice, Mírov)
- je zde také možnost požádat si po 20 letech ve vězení o podmínečné propuštění, v mém případě teoretická možnost výstupu (podmínečného propuštění) je v roce 2016.
Komentáře
Přehled komentářů
Nejsem sekuriťák již spoustu let,proboha vždyť jsem to tam dole pod nadpisem Pocty vrahovi psal.
Pracoval jsem na sobě dlouho z různými úspěchy,dělal jsem vedoucího v logistice,skončil jsem jako dopravní dispečer a nyní soukromě podnikám-otevřel jsem si obchod.Poznal jsem mraky lidí,Biederman je ve věznici do smrti,nikdo 5-ti násobného vraha nepropustí ani po 20-ti letech...,pro všechny je to mimořádně nebezpečná osoba,taky by mne zajímalo,jak asi dopadl Vrábel..(ředitel agentury Safe Guard)To byla figurka k zamyšlení,napovrch inteligentí a seriozní pán,ale vevnitř...Gambler,pamatuji se že jsme čekali na výplaty v Krone a dlouho nešel,pak jsem ho našel v podchodu na Václaváku jak hraje na automatu.Kolegové ho již znali a tak mi řekli kam mám jít se kouknout.No ten den se výplata nekonala..Člověk se jen otřese,když ví čím musí někdy projít.
For Sekuriťák:
Autorka M., 23. 5. 2008 15:26
Já můžu akorát souhlasit s tím, že takový čin by měl být po zásluze potrestán, to samozřejmě ano, ale já spíše měla na mysli pochopit vraha "lidsky"...nemyslím tím omlouvat ho, nebo litovat, ale prostě jen pochopit, jak a proč se něco takového přihodí. Tyhle věci se prostě stávají snad už od počátku věků a nevraždilo se jen ve válkách kvůli víře, území či moci, ale také ze stejných důvodů jako dnes, z těch více osobnějších...z pomsty, ze žárlivosti, kvůli pár drobným...je to pořád stejné. A pochybuji, že to někdy někdo změní. Rozumíte mi?
Jinak chci ještě říct, že Klára je zhruba o 6 let mladší, než Vy, a její život se neskládá pouze ze střípků pohádky...taky už něco prožila, ale na to Vám jistě ráda odpoví sama. Vy asi máte důvody si myslet to, co si myslíte, překpokládám, že opravdu pracujete jako sekuriťák.:-) Já ale třeba Otu vnímám jinak, nevidím ho jako nějakého nevinného chudáčka, jak jste si možná myslel, je to pro mně člověk, který bohužel spáchal to, co spáchal, už to nikdo nikdy nevezme zpět. Samozřejmě, že nikdo nechce ve skutečnosti zůstat ve vězení nadoživotí (tedy výjma jediného případu, který po tom očividně velice touží a o doživotí si "řekl"), ale Oto si uvědomuje, že je vrah, nikdy to nepopíral, možná bude mít štěstí a bude propuštěn na podmínku, možná ne a pak zůstane ve vězení, toho si je také vědom.
Já nikdy nikoho nezabila a rozhodně po tom ani netoužím, ale kdyby se to stalo a já se dostala do vězení a ještě na doživotí, dřív nebo později bych litovala i své oběti, třeba právě proto, že člověk má možnost ve vězení přemýšlet sám nad sebou a srovnat si dost věcí v hlavě. A sebe bych litovala taky, protože bych si zmařila i svůj vlastní život. Pokrytec a lhář je ten, který o sobě tvrdí, že mu na sobě nezáleží...nebo skutečný sebevrah!
Odpověď pro autorku M
Sekuriťák, 23. 5. 2008 10:40
Nejsem zákeřný,jen jsem zkonstatoval co se bude dít s osudy lidí,co je zatáhl do svých sraček ten gauner.
Myslím že než lítost nad svými zločiny,by bylo na místě sebelítost a chladný kalkul člověka,který si má čas vše promyslet a nemyslí celé hodiny na nic jiného,než jak se dostat ven.Záleží jen na okolnostech a inteligenci odsouzeného.Jako třeba Kájínek,který dokázal maximálně vytěžit ze svého legendárního útěku a "nejasností" okolo svého případu.Pokud si mohu vybrat mezi pochopením pro vraha a jeho odsouzením,tak si vyberu to druhé.To první by bylo značně bizarní.
Kláruš
Sekuriťák, 23. 5. 2008 10:22
Milá Kláruše!
Ve svých 41-ti letech,si dovoluji podotknout,že jsem v životě zažil dost,na to abych se mohl ohradit proti hlášce typu:"Sekuriťák bohužel nerozumí tomu, že lidské konání má mnoho podob a odstínů."Docela legrace,já bych na to slečno jen řekl že tohle vyslovit o někom,koho neznám je obyčejný důkaz nevyzrálosti,natož odhad podob a odstínů lidského chování,to zvládnete ale za určitě delší dobu,než máte dosud odžito.
Kláruše:
Autorka M., 21. 5. 2008 14:23Teď jsi mě rozesmála!:-DDD Ale věta o mnoha podobách a odstínech lidského konání je naprosto trefná!
Sekuriťákovi
Kláruša, 21. 5. 2008 14:06
Sekuriťák bohužel nerozumí tomu, že lidské konání má mnoho podob a odstínů, stejně tak i my s Drákulou nevyrábíme tento web kvůli tomu, abychom uspokojovaly nějakou fiktivní touhu po kontaktech s muži - vrahy. Sekuriťák je vlastně jeden z mála, kdo nám to tady vyčítá.
No, a když už jsem u toho, řekněme si upřímně, že většina našich odsouzených má daleko do něčeho takového, čemu se říká "lamač dívčích srdcí". :-))))
Sekuriťákovi:
Autorka M., 21. 5. 2008 8:06
Myslet si samozřejmě můžete, co chcete, ale za sebe Vám mohu říct, že já nikomu žádné balíčky nevozím, nanejvýš kores. potřeby a to jen jednou za století, protože je sama potřebuju, kdybych se měla o každého takhle starat, brzy zkrachuju. S něčím propuštěním taky asi nic nenadělám. A co se toho článku týče, není to pro mne žádná novinka, už jsem se o tom zmiňovala. Já se ale každopádně k těmto ženám neřadím. Víte, už jsem se tady na stránkách jednou tuším zmiňovala, ale mně nezajímají vrazi především jako muži, ale spíše z psychologického hlediska a taky z hlediska kauz jako celků a jednotlivé případy. Všechny věci okolo také, tudíž i ty poblázněné ženy, které vyloženě přitahují masoví a sérioví vrazi, s jednou takovou jsem dokonce v kontaktu a je velmi zajímavé číst její otevřené myšlenky. Jsem v kontaktu také s jedním Američanem, sériovým vrahem, odsouzeným k trestu smrti a vím, jak to vypadá v USA i ohledně těch „fanynek“. U nich je to docela normální jev, dokonce lze najít i obchody, kde seženete tričko či jiné věci se svým oblíbeným zabijákem, vrazi mají své fankluby a členové hudebních skupin přebírají jejich jména. Abych pravdu řekla, trošku tomu nerozumím, ale Američané mají jinou mentalitu a nejsou tolik svazováni pravidly, tudíž tyhle „vymoženosti“ zase tolik neřeší. Stejně to nemá smysl.
Setkala jsem se s různými lidmi a mnohé zajímá vrah jako člověk, důvody, které jej vedly k vraždě, apod. Potom se dějí dvě věci – buďto člověk vraha pochopí, nebo odsoudí. Je to názor každého z nás, já ho nikomu brát nechci, jen prezentuji ten svůj.
Ale docela nechápu Váš příspěvek, jaký má účel? Řeknete mi, že Oto zemře ve vězení, jeho rodina bude dál žít s trýznivými vzpomínkami, atd. Nemusíte být hned zákeřný!:-)
Autorce M
Sekuriťák, 20. 5. 2008 13:21
Než ukončím tuto pro mne naprosto zbytečnou debatu,tak řeknu,že si myslím jak to dopadne.
Oto Biederman zemře v kriminále,blízcí jeho obětí budou dál žít v trýznivých vzpomínkách,vy budete jezdit do Valdic do krimu s balíčky pro Otu a litovat ho,"zlí" bachaři mu nadále budou dávat najevo,že je v nejpřísnějším vězeňském režimu a ne v hotelu,no a vy budete spolu s vámi podobnými usilovat o vrahovo propuštění na svobodu,jako inspirace vám může sloužit tento článekhttp://www.vrazi.cz/?item=johann-alias-jack-unterweger&category=unterweger-jack
ProSekuriťáka:
Autorka M., 12. 5. 2008 15:46
Chtěla bych se blíže vyjádřit k Vašemu komentáři a doufám, že se ještě někdy ukážete, abyste mi mohl popř. odpovědět.
Nejprve k těm fotografiím z místa činu - mně by nedělalo žádný problém se na ně podívat, neboť jsem podobných fotografií i dokonce videí viděla spousty a věřte, že nebyly zrovna umělecky zpracovány! Umím si tedy živě představit, jak asi vypadá oběť po řádění vraha. Nejen tedy oběť, ale i chudáky pozůstalé, neboť jsem rovněž byla svědkem smutku a bolesti lidí, kteří někoho ztratili. O to horší musí tato bolest být, když zjistíme, že člověka, kterého jsme milovali, někdo zavraždil, protože obvykle potom poznáme jméno toho, kdo je za to zodpovědný. Pozůstalí po obětech trestné činnosti mají právo na vztek a touhu po odplatě, dovedu je pochopit. Ale stejně tak dovedu pochopit vrahy. Zabít někoho pro peníze je obzvlášť zavrženíhodné, ale Oto Biederman sedí už celá léta a myslím si, že je dost inteligentní na to, aby pochopil své činy i jejich následky a domnívám se, že chápe. Jak jinak chcete nazvat čin, jako je vražda, když ne chybou? Zabít někoho je chyba, a to neomluvitelná, ale dle mého názoru ne úplně nepochopitelná. Existuje nesčetně mnoho motivů a pohnutek k takovému činu a každá z nich má někde původ. A to je ta věc, která mně zajímá, jeden z důvodů, proč vyhledávám kontakt s vrahy...ne proto, že bych byla jedna z těch dam, která jim píše milostné dopisy, ale zajímá mě, co vede člověka k tomu, aby někoho zabil. Nemyslím si, že by byli všichni skutečně nenapravitelní a doživotí by mělo být skutečně doživotím. Samozřejmě, pro některé raději ano, ale právě Oto na mně takhle nepůsobí. Lidé se postupem časů mění, mění se i jejich názory a pohled na život.
Když už jste začal s uměleckou tvorbou masových a sériových vrahů, tak ani to pro mně samozřejmě není žádná novinka. Nejen Reinhard Heydrich, ale i sám Hitler maloval! Umění a zabíjení lidí jsou ale dvě úplně odlišné sféry, tak je tady nepleťte dohromady. Otu tady, pokud vím, taky nikdo nelituje, ba ani neromantizuje, já si jen myslím, že si každý člověk zaslouží důstojnost. Vemte si některé "bachaře"...zachází s vězni jako s kusem hadru, ale nevím proč. Zlo plodí jen další zlo a pokud není někdo duševně způsobilý vykonávat tuhle práci, měl by si najít jinou. Rozumíte mi?
Pokud mi bylo někdy někoho doopravdy líto, tak spíše těch obětí, ale prostě se to stalo, nikdo to už bohužel zpátky nevezme a i vrah, stejně jako Vy nebo já, je pouze člověk.
Pocty vrahovi
Sekuriťák, 10. 5. 2008 21:47Ty zdrobnělinky a tokání a plakání slečen nad 5-ti násobným brutálním vrahem a jejich romantizující zapálení jakým se snaží si lakovat kruťasa na růžovo,který je však jak vystřižen ze zlého snu.On sám považuje své zločiny za "chyby".Existuje hodně případů kdy dámy píší vrahům milostné dopisy,ale tohle je fakt síla.Děvčátka by měla vidět,jak vrah bodá do bezvládného těla Josefa Dovhaniče bodec již po třeba 53-tí,prohlédnout si fota z místa činu.Být u toho,když kriminalisté oznamují úmrtí jeho obětí jeho blízkým.Cákance na zdech vrátnice v Krone(pikantní je,že nám je ukazoval s planoucíma očkama později odsouzený Procházka,který ochotně odsouval lavice ve vrátnici abychom je lépe viděli)Být také třeba u toho,jak střílí Oto do těla bezbranného čerpadláře.Znát blíže partičku z té bezpečnostní agentury kolem Procházky a Vrábela."Otík"si na své pověsti tvrďáka moc zakládal.Osobně jsem Biedermana viděl asi jen dvakrát.Ale věřte mi,že to byl pro mne studený a velmi nesympastický člověk a jako jemu podobní si libovali v násilnických filmech a zbraních.Přišli mi jako zakomplexovanci,co si neustále v rámci agentury vybíjejí někdy i dost nebezpečně agresivitu.Z nedostatku invence a nutnosti si honem najít práci,jsem v té agentuře na chvíli přistál a na té vrátnici jsem doopravdy chvíli před vraždou sloužil.Dnes se divím,jak jsem tam mohl pracovat mezi samými primitivy,radši jsem v životopisech tuhle epizodu příště neuváděl,bylo by mi to spíš u zaměstnavatelů na škodu.Přeji dívkám,aby procitly a uvědomily si,s čím si zahrávají a jakému monstru věnují pozornost a lítost.Všechny fráze,kterými se jeho vyjádření a primitivní básničky jenom hemží by se rozpadly v prach,kdybyste se jenom na chviličku stala svědkem aspoň kapky toho neštěstí co způsobil.Věřte mi prosím,je to neuvěřitelně zlý,chladný a bezcitný člověk.K těm jeho básničkám vám povím jen,že kdybyste se jen trochu zajímala o historii,tak Reinhard Heydrich,který byl zabit českými parašutisty,byl kromě toho že páchal zločiny také pozorný manžel,tatínek,krásně hrál na housle,snad i maloval.Jen měl takovou chybu:byl to masový vrah.
Mazec
Lenulka, 20. 2. 2008 17:28Jsem si to přečetla a musím říct že jak se chovají dnešní kluci ale i holky bude na světě mnohem více vražd až se všichni pozabíjíme!!!Dneska někdo zabije dítě mučí ho,vrahovy hrozí max. 8 let ale vyhrabe se z toho tak že mu dají bohužel jenom 3 roky CO TO JE??A až vyleze bude to dělat dál.....
Michelince:
Lady Draculea, 3. 8. 2007 11:22Jůůů, to je od Tebe ale milé!:-) Tak to Otíkovi pošlu komentíky co nejdříve!:-)
Narozeninková....
Michelinka, 2. 8. 2007 17:14
Já k Tvým narozeninám,
pro Tebe kytičku přání mám,
aby už žádný smutek a žal,
v životě Tě nepotkal.
Hodně zdravíčka, protože to je důležité...a hlavně pevné nervy a dobré přátele jako je Lady(takových není nikdy dost)Posílám jednu tu narozeninkovou pusu :-*
Nejsem sekuriťák to byla přezdívka
Bývalý sekuriťák, 25. 5. 2008 23:36