ŽIVOTOPIS
- narozen 5. 8. 1973 v Brandýse nad Labem
- naše rodina bydlela v obci Dochov
- od ranného dětství mám ale už zafixovanou jako svou „rodnou“ vesnici obec Tlustovousy na Kolínsku, kam jsme se přestěhovali.
- nechodil jsem do školky (žádná tam tenkrát ani nebyla), měl jsem tedy už od předškolního věku dost volnosti.
- naprosto klasické, idilické dětství vesnického kluka, hraní si v lese na indiány, chytání ryb v potoce, letní koupání v rybníku i první cigaretu v družstevní stodole.
- školní docházku jsem začal normálně v šesti letech na prvním stupni základní školy ve vedlejší obci jménem Tuklady (byl tam jen první stupeň).
- se školou přišly první povinnosti a první vzdorování autoritám (učitelům)
- důvodem byl téměř vojenský dril vyučování, řvaní učitelky a mlácení ukazovátkem nebo smyčcem od houslí téměř za cokoliv, jsem si moc neužíval.
- teď to možná zúčastněným připadá jinak, ale neznám z té doby nikoho, kdo by tam chodil rád, nebo se tam dokonce těšil, jako to dnes slýcháváme od dětí v různých TV pořadech.
- na druhém stupni v městečku Úvaly u Prahy už to bylo naštěstí přijatelnější, hlavně nové prostředí, noví lidé, nové možnosti i zájmy.
- ačkoliv jsem byl v městské knihovně pečený vařený, druhý stupeň zákl. školy jsem prošel v roli třídního showmana, ovšem ta role byla draze vykoupena tresty od učitelů.
- na druhém stupni jsem chodil do třídy s jedním ze svých budoucích kompliců, paradoxně jsme se tenkrát moc nekamarádili.
- základní školu jsem bez větších problémů prolezl s průměrným prospěchem.
- po základní škole, i když jsem chemii téměř nesnášel, jsem nastoupil do tříletého učebního oboru biochemik se zaměřením na lihovarnictví a vinářství.
- jednalo se o SOUZ v městečku Kojetín téměř na jihu Moravy na Hané, zdál se to být obor perspektivní, neboť jak se říká: „Chlastat se bude vždycky!“
- to už mě začali pohlcovat zájmy jako děvčata, alkohol a střelné zbraně (střelecký klub).
- učiliště téměř
- na celém učilišti nás bylo asi 25 kluků a téměř 300 děvčat, co víc jsem si tenkrát mohl přát jako puberťák. Jediná vada na kráse byl ještě ten komunistický dril a ty ideologické nesmysly, co nám pořád cpali do hlavy.
- teprve tam začalo moje opravdové rebelství a vybočování z řady, vlastně od nástupu na učiliště jsem začal žít takovým dvojím životem, doma s kamarádama obyčejný kluk z vesnice a na učilišti rebel, noví kámoši, alkohol, nadávání na komunisty, různé provokace ve škole a neustále balení nějakých děvčat.
- vždy jsem měl slabost pro starší děvčata a měl jsem i dojem, že jsem v kolektivu starších děvčat (třeťaček) docela i oblíben, čímž ty super holky zdravím, protože takové pohodové holky už asi nikdy nepotkám.
- problémy na učilišti vyvrcholili sníženou známkou z chování a mým odchodem (dočasným) z učiliště po ukončení druhého ročníku s tím, že nastoupím do práce v podniku, pro který jsem se učil a po roce dle posudku se budu moci vrátit dokončit učební obor.
- tzv. sametová revoluce mě tedy zastihla v Kolínském lihovaru, kde jsem celý rok pracoval (stále se tam něco popíjelo)
- po návratu na učiliště, ještě v eufórii z převratu silné rozčarování, všude stejní lidé, což se = stejné problémy.
- V polovině školního roku jsem byl vyloučen z internátu díky komunistické vychovatelce, které bylo mé rebelství a volnomyšlenkářství trnem v oku.
- naštěstí mi vrchní mistr odborného výcviku (měl pro mě pochopení, za což mu dík) sehnal bydlení, čímž vlastně i padl veškerý dozor tam nade mnou a mohl jsem ve volném čase nerušeně vysedávat po hospodách s místními děvčaty a kamarády.
- díky i té roční praxi v oboru nebyl problém dokončit učební obor na vyučen s vyznamenáním.
- bohužel asi díky tomu roku v práci, možnosti vysedávat po hospodách, v 17-ti letech poměru s třicetiletou vdanou ženou, jsem měl předčasný pocit dospělosti.
- hlavně jsem už znal cenu a moc peněz, jaké je fajn je mít a jak pomalu i málo se jich vydělalo v obyčejné práci.
- po vyučení jsem nastoupil zpět do Kolínského lihovaru
- snažil jsem se žít, jak nejlépe to jde, ale ty peníze…
- tenkrát jsem svůj volný čas dělil mezi dvě party – jedna parta byli kolegové a kamarádi ze střeleckého klubu, kterého jsem byl členem, se kterýma jsem jezdil na různé čundry, organizoval různé akce a oslavy v rámci klubu i mimo něj, tato parta vyznávala ty správné hodnoty, nelpět tolik na penězích, pomáhat si vytvářet nějaké hodnoty, zajít si v klidu na pivko, romantický přístup k ženám, prostě v dnešní době téměř vzácnost, i spousta kamarádek, se kterýma se dalo mluvit o všem a nevidět v nich jen sexuální objekt.
- druhá parta, která mě nakonec úplně přetáhla, jsou vlastně už moji budoucí komplicové, tam se žilo jinak, objížděli se bary, herny, diskotéky, night kluby, střídají se známosti, chrastí se zbraněmi, nějaké city – to se nenosí, nic se neřeší, jen peníze a u toho se popíjí ušlechtilé destiláty zvučných značek
- začátek léta 1993 loupežné přepadení OD KRONE
- O několik měsíců později jsem odešel ze zaměstnání v Kolínském lihovaru (už BIOFERM KOLÍN a. s.)
- začal jsem pracovat u bezpečnostní agentury v Praze, postupem času jsem těch agentur prošel několik.
- někdy v druhé polovině roku 1994 jsem odešel i ze svého posledního zaměstnání, ani jsem se nenahlásil na prac. úřadě, stal jsem se nezaměstnaným a žil jsem už prakticky jen z různé trestné činnosti.
- pak už to následovalo docela rychle. V roce 1995 jsem se účastnil loupežné vraždy, loupežného přepadení benzínky, které skončilo vraždou, vraždy nepohodlného komplice a počátkem roku 1996 vymáhání pohledávky na jistém podnikateli, což bohužel také skončilo vraždou.
- 21. února 1996 jsem byl zatčen.
- poté, co jsem se ke všemu přiznal, jsem strávil několik let ve vazební věznici v Ostravě k trestu odnětí svobody na doživotí.
- v roce 1999 trest potvrzen Vrchním soudem v Olomouci.
- následuje nástup výkonu trestu do věznice Mírov na Šumperku (hrad Mírov).
- V roce 2001 jsem byl převezen (netuším proč) do věznice Valdice na Jičínsku, kde jsem dodnes (zatím).
- je zde možnost převozu do jiné věznice (Rýnovice, Mírov)
- je zde také možnost požádat si po 20 letech ve vězení o podmínečné propuštění, v mém případě teoretická možnost výstupu (podmínečného propuštění) je v roce 2016.
Komentáře
Přehled komentářů
Kdybys to byl ty šekmral bys ještě víc
Šílenost...
Petr Vymyslický, 30. 5. 2016 14:55
Zajímalo by mne, co se musí člověku v duši odehrát, aby byl schopen vraždy. Úkladné, naplánované, promyšlené. Jakým právem vezme jinému život, připraví děti o tátu, z ženy udělá vdovu... z šťastných nešťastné. Ještě že byl trest smrti zrušen. Smrt by pro Vás byla milosrdnost. Přál bych Vám, pane Biedermane, abyste až do konce Vašich dnů byl sžírán svědomím (pokud nějaké máte), a abyste se nikdy nepodíval ven z černé díry. Aby Vás každý den, který tady ještě máte vyměřen - aby Vás bolel... nesnesitelně... jako vylomený zub. Tak alespoň trochu okusíte, kolik bolesti jste přinesl všem těm, kteří se museli vyrovnat se zbytečnou smrtí svého milovaného blízkého. Doufám, že tento komentář se dostane až k Vám, vy zrůdo. Bez úcty Petr Vymyslický
P.S.: A všem těm, kteří se Vás zastávají a omlouvají, nebo zlehčují Vaše skutky přeji, aby nikdy nezkusili přijít o někoho blízkého rukou bezcitného člověka. Protože jinak by změnili názor, neexistoval by tento web a já bych se nemohl svobodně vyjádřit k tématu.
Re: Šílenost...
Klára , 30. 5. 2016 15:10Problém je v tom, že vrah takhle neuvažuje. V tu chvíli nepřemýšlí nad tím, že jeho oběť má někde rodinu a blízké. Ale taky by mne zajímalo, co se musí v člověku odehrát před tím, než někoho zabije.
mas co jsi chtel.
pepa, 23. 5. 2013 18:42otto nikdo ti nedal pravo brat druhemu život.uzij si to.
Zajímalo by mě...
horkosladka.symfonie, 28. 1. 2011 12:58...jak člověk k takovému činu dospěje-jestli jste měl v sobě někdy nějaké ideály a hodnoty, jak jste mohl být schopen zabít několik lidí?
Nemáte nic na práci?
Marek O., 12. 9. 2010 22:35Koukám, že máte dost volného času a řešíte něco, co Vám nenáleží chcípačci. Otík, zachovej klid. Jestli půjdeš někdy domů, tak o tom rozhodně nebudou rozhodovat tihle ubožáci... Jenom prosím tě na otázku jaké uznáváš hodnoty uříkej USD... Však víš. Měj se. Marek. Šperlín, Sani, Ty a já. M.O.
Michelinka
host, 9. 7. 2009 23:51
ty kravko.. prober se.
Přečti si třeba druhý případ... tu předem plánovanou vraždu p.Srba.
Umíš si představit, ty tele, že by to byl třeba tvůj táta? Taky bys tomu šmejdovi posílala básničky a pusinky?!?
Nemám slov nad blbostí lidí...
neuvěřitelné...
host, 9. 7. 2009 23:17
Někdo ho tady opěvuje, někdo bych řekl vše až zlehčuje a bagatelizuje.
Po pěti vraždách se někoho "zastávat" a nazývat to chybou může jen choromyslný člověk. Chyba je někoho zabít. Jednou v afektu bodnout a vlatně nechtěně zabít. Za to co a jak provedl on... měl bych chcípnout abychom ho nemuseli živit z našich daní.
Zkuste navštívit pozůstalé a cintat jim ty nesmysly o chybě...
Autorky... kdyby vám zabil muže/dítě/kamaráda... také byste to nazvaly chybou?
muj nazor
Uta, 16. 6. 2009 23:32inteligentni clovek, velmi inteligentni.. nicmene spachal neco, pro co ho navzdy zavrhuji a nechci, aby mel sanci dostat se na svobodu. mel tolik moznosti zit jiny zivot a neco dokazat. to, ze se najdou nanynky, ktere mu davaji sanci, protoze to na zeny proste umi.. je jina vec. souhlasim se sekuritak.
ad.
Neprass, 5. 6. 2009 20:19ale co já Tě poznal v r.1990 tak v práci jsi byl hodnej a slušnej kluk.Jsme si šli v noci párkrát zastřílet ,,na odparku"do těch dřevěnejch vrat,vzpomínáš?? Jinak jsi byl pro všechny v LIHOVARU náš Otík.A ta holka ze Zálabí byla hezká.Dnes už bych ji nepoznal.Tak se měj Otíku a at Ti to utíká.
ad.
neprass, 5. 6. 2009 20:08ještě jsi zapoměl Otíku jak jsi hlídal coby sekuritka v Uvalech v masokombinátě a babkám jsi házel pod nohy petardy zacož tě po týdnu vyrazili!!!!!!!!!!!
pozdrav vrahovi
otokar, 22. 5. 2009 18:40Máš sproste vražedný tupý výraz v očiach, boh ochranuj, aby si sa dostal von , je neskutočné, že toto priťahuje normálne ženy, svet je naruby
Souhlasím se sekuriťákem
Po., 20. 2. 2009 18:01Oto na svobodu zapomeň.Po jedné,dvou vraždách by to byl veliký problém ale po pěti mrtvých tě žádný soud na celém světě ven nepustí.Ani 2016 ani 2050.Pěti lidem jsi nedal šanci tak oni teď neškemrej ani ty.Chtěl jsi být těžkej tvrďák,tak přestaň sepisovat ty tebe ztrapňující veršíčky.
Hmmm...
radnes, 14. 12. 2008 8:14Proboha,lidičky,komu chcete namluvit,že Oto "jentak šlápl vedle"??? Pochopím,že se to může stát jednou,ale nikoli 2x, 3x, 4x...??? To už je prostě chyba v Otovi,tady už je souhra "nešťastných" náhod naprosto zcestná !!!??? Jak by vypadal váš názor,kdyby vám zabil maminku?????
Otazky
Stefan, 26. 7. 2008 17:48Konečně se mi podařilo dočíst až do konce všech pět případů Biedermana a nemohu si pomoci, abych nepoložilpár otázek. Nikdy jsem neseděl, a ani neměl s tímto prostřrdím nic společného, zajímalo by mě, zda se člověku-vrahovi vůbec vrací oběti ve vzpomínkách? Pane Biederman, jak vám je po těch letech v base? A jaké to je vlastně žít ve vězení? Stýská se vám po blíských? Pláčete někdy? Nebo naopak, máte se čemu zasmát? Neumím si předstvit život za mřížemi, atž do konce života.
Sekuriťák:
Autorka M:, 28. 5. 2008 7:57Jen tak pro zajímavost, tyhle stránky mají návštěvnost několik tisíc návštěv měsíčně, jestli jste si nevšiml, my tady žádné veřejné počítadlo nemáme. Vy si dělejte, co chcete, to Vy jste tady přišel. Nadávat tady snad nemusíte! Takže se laskavě uklidněte...
Sekuriťák:
Autorka M., 26. 5. 2008 11:57
No jo, no jo...Vy nemůžete vědět, jestli někdo pustí doživoťáka po 20-ti letech, neboť jsme minulý rok zažili teprve první případ žádosti o PP doživotně odsouzeným a to Zdeňkem Vocáskem...ten je, jak známo, trošku "jiný". U toho mně příliš nepřekvapilo, že mu byla žádost zamítnuta. Ale u některých bych si zamítnutím 100% jistá nebyla.
Některé lidi neodhadnete, když je příliš dobře neznáte a nezajímáte se o ně objektivně. Pana Vrábela jsem samozřejmě neměla nikdy možnost poznat, takže Vám k němu sama nic neřeknu, ale snažte se nevidět kolem sebe pouze to zlo a nepříjemnosti.
Re: Oto,
Agness, 29. 7. 2016 4:00