Případ třetí: Přepadení benzínky
- Někdy v létě 1995 jsem se večer zastavil v sousední obci Tuklaty v místní hospodě na pivo, zdržel jsem se asi do jedenácté večer, dal jsem tak 7-8 Krušovických dvanáctek, pak jsem odešel domů a jelikož jsem cítil, že mám slušně vypito, šel jsem hned spát.
- Po nějaké době mě vzbudil klakson auta pod okny mého pokoje, když jsem rozespalý vyhlédl ven, poznal jsem BMW Jaroslava P., přes stažené okénko na mě ale volal a gestikuloval Milan Ch. (Jaroslav P. v té době chodil s jeho sestrou a Milan Ch. si od něj auto půjčoval).
- Bylo jasné, že někam pojedeme, tak jsem se oblékl, do vnitřní kapsy džínky jsem si ze zvyku strčil nabitý revolver a šel jsem za ním dolů k autu.
- Už z prvotní komunikace bylo jasné, že má Milan Ch. řádně vypito, došel jsem tedy k autu a otevřel dveře u řidiče, bohužel Milan Ch. se jich držel a jak jsem za ně vzal, v podstatě vypadl opilý z auta, když se sbíral ze země, povídá najednou: „Pojď, jedeme udělat pumpu.“ V tu chvíli jsem to nebral moc vážně vzhledem k jeho stavu, sedl jsem ale vedle něj, na místo spolujezdce (já neřídím) a jeli jsme, než jsme projeli vesnicí, byla to docela jízda hrůzy, ještě, že silnice byla v noci celá naše, potkat něco v protisměru, nedojeli bychom ani za vesnici.
- Po cestě se „zeptal“, zda mám u sebe bouchačku a pak z něj „vylezlo“ (vzhledem k jeho stavu), že zajedeme na pumpu v Praze na Jarově (tenkrát nejbližší non-stop pumpa a už jsme tam několikrát byli) a „uděláme ji“ (loupežné přepadení).
- Ani jsem mu tenkrát neodporoval, vždyť šlo „jen“ o loupežné přepadení a oba jsme věděli, že je tam obvykle jen jeden člověk (obsluha) a provoz tam po jedné ráno bude minimální, stačí příhodný okamžik, postrašit obsluhu zbraní (revolverem), pak skočit do auta a zmizet, připadalo mi to tenkrát spíše jako takové noční dobrodružství, ze kterého budou ještě peníze.
- K pumpě jsme dorazili asi v půl druhé ráno, Milan Ch. najel autem ke krajnímu stojanu, vystoupili jsme a on začal tankovat benzín.
- Já jsem šel směrem ke kanceláři obsluhy, s pumpařem jsem se setkal mezi dveřmi, když chtěl vyjít ven, pozdravili jsme se a já ho požádal ještě o červená Marlboro, aby musel zajít zpět dovnitř, nechtěl jsem vytahovat zbraň venku, bál jsem se, aby ji někdo z projíždějících aut nezahlédl.
- Pumpař se opravdu vrátil zpět dovnitř (kde měl ty cigarety), já jsem vešel za ním, benzínka byla v té době prázdná, jiní zákazníci tam v tu dobu nebyli.
- V okamžiku, kdy jsem vešel dovnitř, jsem pravou rukou vytáhl z vnitřní náprsní kapsy bundy revolver a namířil jsem ho na pumpaře, v kanceláři svítila jen nějaká lampička, ale stačil jsem si všimnout, že se jednalo asi o padesátiletého, „silnějšího“ muže menší postavy, oblečeného do montérek a nějakého kabátu.
- Namířenou zbraní jsem ho zatlačil dál, asi doprostřed kanceláře, a poodstoupil od něj, stál jsem od něj ani ne metr, ten revolver jsem držel v obou rukou a mířil mu na hlavu, potom jsem mu řekl něco jako jestli by nebyla nějaká škvára (peníze), nebo tak něco v tom smyslu, a abych ho postrašil ještě víc, palcem jsem natáhl kohout revolveru, na to reagoval pumpař tím, že z přední kapsy montérek vytáhl kasír – tašku a podal mi ji, říkal u toho ještě něco jako že mám být v klidu, že mi ty peníze dá, tenkrát jsem i celkem v klidu byl, protože to bylo „jen“ přepadení, vše se vyvíjelo dobře, pumpaři se nemělo nic stát (vždyť peníze už mi odevzdal).
- Sáhl jsem levou rukou pro tu kasír – tašku, pravou jsem mu stále mířil na hlavu, najednou jsem zaslechl, že někdo přichází, stál jsem zády ke dveřím a najednou jsem si uvědomil, že se tím pumpařem už nějakou dobu zabývám, a že by se tam klidně mohl objevit i někdo další.
- Pootočil jsem hlavu, abych se prosklenou částí kanceláře podíval, kdo to jde, předpokládal jsem samozřejmě, že to je Milan Ch., skutečně to byl on, ale rovněž jsem podvědomě (koutkem oka) zaregistroval, že ten pumpař najednou udělal nějaký prudší pohyb, snad chtěl jen ukročit stranou, nebo mi dokonce odrazit ruku se zbraní, prostě nevím, co chtěl udělat.
- Bohužel, při nataženém kohoutku toho revolveru stačilo k výstřelu málo, pumpařův pohyb mě rozhodil (vystrašil) a jak jsem sebou cukl (asi z obavy, aby mi nesáhl po zbrani), stiskl jsem nechtěně spoušť, ozval se výstřel a neštěstí bylo hotové, jelikož jsem celou dobu mířil pumpaři na hlavu, tak jsem ho tím výstřelem do ní také zasáhl.
- Upadl po té ráně na zem a zůstal ležet snad na boku, v tu chvíli vešel do kanceláře Milan Ch., už si nepamatuji, zda to nějak komentoval nebo se jen ptal, co se stalo.
- Blesklo mi hlavou, že je to pěkný průser, k ničemu takovému nemělo dojít a najednou na zemi postřelený nebo možná už mrtvý pumpař, tenkrát jsme si z „nějakého“ přepadení vůbec nepřipouštěli nějaké možné důsledky, ale díky této tragické nehodě už to „obyčejné“ přepadení nebylo.
- Nevěděl jsem, že už ten nechtěný výstřel byl smrtelný a v obavě z možného prozrazení, abych nás oba zachránil, jsem pumpaře střelil do hlavy ještě jednou.
- Pak jsem řekl Milanovi Ch. „jdeme“ a šli jsme k autu, nasedli a odjeli zpět směrem na Úvaly, někde během cesty jsem vyhodil vystřelené nábojnice z revolveru.
- V Praze – Újezd jsme zastavili na parkovišti nočního klubu Riviéra a probrali jsme obsah kasír-tašky, bylo v ní v bankovkách něco kolem 30 000kč, prázdnou kasír-tašku jsme zahodili za klubem, peníze si rozdělili a po domluvě, že se potřebujeme napít, jsme se rozhodli jít do klubu Riviéra.
- Nejdřív jsme tam řádně popíjeli s děvčaty u baru a rozebírali v náznacích, jak se to „podělalo“, a pak jsme se rozešli s děvčaty na pokoje, nakonec jsme tam popíjeli až do půl sedmé do rána, pak už se jelo rovnou domů, nenapadlo nás tenkrát nic lepšího, než to „podělané“ (zpackané) přepadení „léčit“ alkoholem a děvčaty.
- Ten revolver jsem nakonec raději prodal jednomu známému, který si ho odvezl do zahraničí, bylo lepší se ho zbavit.
- Takto jsem to po pravdě uvedl i vše u soudu, který mi i uvěřil, že první výstřel mohl být nechtěný, ale druhý ohodnotil jako ze zavrženíhodných pohnutek, a i když byl už smrtelný ten první nechtěný výstřel, kvalifikoval to celé soud jako vraždu a ne jako loupežné přepadení ve třetím odstavci.
- Opravdu se ale mělo jednat „pouze“ o loupežné přepadení, nebylo naším úmyslem obsluze nějak ublížit, bohužel jsem to „podělal“, za což jsem se manželce pumpaře u soudu aspoň omluvil a vyjádřil jsem svou lítost nad touto další zbytečnou smrtí.
-
Komentáře
Přehled komentářů
Nechci tě nijak vydeptávat, na jednu stranu oceňuji, že jsi to popsal a běhá z toho husí kůže po zádech .. na druhou stranu jsou opravdu místa, kterým se mi nechce věřit, že by šel člověk zabít někoho jakoby šel lovit králíky. Pokud tohle dokáže chlast, tak je to hrůza. Neznám tě, tak o škole nic nevím, ale vím, že kdybys měl něco, co by pro tebe mělo v životě smysl a kdyby sis vážil života druhých, tak se tohle nestalo. No držím ti palce, ať je to jak chce. Ale toho chlapa na benzínce a toho prvního kluka je mi líto. Ti totiž neměli šanci a šli jen do práce.
Ještě pro Jirku
Oto skrze Lady Draculeu, 23. 7. 2007 13:23
"...že to píšu, jako bych se vymlouval, že to já nerad, tak to mu musím dát v tomhle za pravdu, já jsem ty lidi opravdu nezabíjel rád, mě to nedělalo žádnou radost ani potěšení a ano, protože to vypadá, že jsem pumpaře zabil pro 30 tisíc, tak to je humus.
Něčím mě ten dotyčný ale pobavil, tím, jak jsem určitě ve škole šikanoval druhé, opak je pravdou, na základce jsem byl bit spíše já, ale to se dá také použít proti mě, že jsem si to chtěl někde vynahradit, ale co, názor je názor a ten člověk mě nezná."
Pro Jirku
Oto skrze Lady Draculeu, 23. 7. 2007 13:19"Ten nedůvěřivý odborník přes zbraně (případ benzínka), ten mi na jednu stranu docela lichotí, že prý jsem věděl o zbraních všechno (vše o zbraních nevím dodnes), ale na druhou stranu si ani evidentně nepřečetl, kolik nás na té benzínce bylo. Má tam ale i určité správné, logicky se nabízející postřehy, které musí napadnout každého normálního člověka, co nás neznal, a z toho plyne ta nedůvěřivost. Prý jsem nebyl tak blbý, abych šel přepadnout benzínku, kam jezdím a tam ukázal obsluze xicht a proto jsme tedy pumpaře zabít chtěli, už když jsme tam šli. My jsme ale tenkrát uvažovali úplně jinak, ne té benzínce jsem byl asi dvakrát nebo třikrát ve dne jako spolujezdec a projde tam tolik lidí, že to by byla velká náhoda, aby mě ten pumpař poznal, nehledě na to, že to přepadení proběhlo v noci a nějaké super osvětlení tam tenkrát rozhodně neměli a netočí se tam jen zákazníci, ale i zaměstnanci. V době, kdy jsem tam byl ve dne, tam tenhle pumpař vůbec v té směně třeba ani nebyl, ale hlavně nám to bylo tenkrát úplně ukradené, loupežné přepadení pro nás bylo jen dobrodružství a ten alkohol tam opravdu v tom byl, to je pak každý hned geroj a myslí si, že si může dovolit cokoliv bez ohledu na následky a o tom to bylo."
Nedůvěryhodné !!!
Jirka, 6. 7. 2007 16:54
Tak tomuhle nevřím ani náhodou .. ten člověk chodil léta do střeleckého klubu .. věděl o zbraních všechno .. spoušť má předpisový odpor přes 1kg a o tom jestli smáčkne nebo ne musí hodně vědět .. navíc byli tři a jednoho přepadeného by zpacifikovali šmahem .. kdyby ho zabít nechtěli, měli by kukly (měl ji).. a i když to nebyl nikdy myslitel .. spíš mu šla primitivní vychytralost než myšlení (rebelství a volnomyšlenkářství je výmluva nahrazující kašpárka, který neví, kdy by měl skončit a kde jsou hranice), tak tak blbý, aby šel přepadnout benzínku kam jezdí a ukázal obsluze xicht, tak blbý nebyl .. už když tam šli, tak ho zabít chtěli a té opilosti kompliců také nevěřím ..
Jinak z životopisu je jasné, že za tím vším stojí ZŠ Úvaly, kde namísto pevného řádu nechali takového typa s minimálními důsledky dělat nejdřív kašpárka a rádoby baviče, který zjistil, že může vlastně cokoliv a trest stejně nepřichází .. všechny ty životy mají na svědomí výchovné chyby neschopných učitelek bez špetky autority a empatie, nedostatek disciplíny, špatné hodnoty a potažmo náš systém školství, který ale za podobné věci nikdy nepřijme odpovědnost !!!!
Vždyť si to po tom člověku přečtěte .. to je jak by se vymlouval malý kluk .. to já nerad, navedli mne, postavili mne k hotovému, dali mi do ruky zbraň .. řekli mi něco, co nebyla pravda .. já jsem jen správňák, kterej se k tomu jako jedinej postavil čelem abych nezklamal partu a byl borec ..
Úplně by stačilo dělat v páté třídě dětem psychotesty a bylo by jasné, že tahle dušička potřebuje drill a disciplínu jinak že se nikdy nezařadí .. a je zvěrstvo tohle pustit mezi normální děti do školy .. nejdřív to šikanuje druhé, pak to vraždí a pak to léta zatěžuje sociální systém a nakonec ho pustí a zase bude vraždit, pokud ho někdo navede a zaplatí..
Šmarjá .. zabít někoho pro 30 tisíc .. to je takovej humus :(((
Viď?:-)
Lady Draculea, 24. 5. 2007 17:11petra: No, já mu v tomhle tedy věřím...ono se to může stát.
Pro Otu
Jirka, 1. 8. 2007 21:06