Jak to chodí po propuštění
Tak přátelé, dovolil bych si pokračovat mým třetím pokusem o rozšíření vašeho poznání muklovského prostředí. Tentokrát v návaznosti na zařazení se do běžného života po podmínečném propuštění. Téma jsem si nevybral sám, ale dostal jsem demokratickou nabídku od holek, buď napíšu článek na tohle téma, nebo jo. Jasně, že jsem si vybral tu druhou variantu.
Přeskočím problematiku spojenou s žádostí o PP, měsíční čekání na soud a samotné soudní líčení na Mírově přeskočím také. Nepozastavím se ani nad loučením s mou maličkosti s osazenstvem cely, polívání, řev, vytírání cely a jiné citové výlevy, neslučující se s tvrdou povahou vrahounů a krále lehkých topných olejů, potažmo nezaměstnaných to darmožroutů a polikačů daní. Byl jsem totiž vykopnut k mému milému překvapení v pracovní době.
Před mírovskou věznicí na mě čekala autobusová zastávka a jízdní řád, do kterého jsem po 5ti letech čuměl, jak bacil do lékárny. Směr Mohelnice, pak autobusem do Olomouce, kde jsem od mala propotil nejeden dres při ligových utkáních a pak hurá do metropole Moravy. V 10.00 hod jsem byl vykázán z mého přechodného bydliště a do Brna jsem dorazil v 17.00 hod.
V Brně na roly jsem to vzal špacírem přes štatl, bez ohledu na mé nelehké bágle. Brutálně jsem se kochal. Špicový havaje, spoře oděné, no pohled pro bohy po tom mém 5ti letém celibátu. Koukám, po zmrzlině, dal bych si, protože se mi jazyk plašil, ale měl jsem obě ruce plný. Samozřejmě jsem cestou přes štatl, potkal 5, slovy pět kámošů. Jako vždy se mi potvrdilo známé – Brno je malá ves. Shodou okolností to byli lidi, co nechodí ani na záchod pěšky a tak jsem se s nima přivítl mezi lidma. Nezgómli o co go, a tak jsem jednoho z nich na vtíravou otázku – co to mám na rukách za hrče, odpálkoval nostalgickým– to só muskle, vole.
Trošku zrychlím tempo, páč bych vás, přátelé nudil, a tak popojedu na neopomenutelné povinnosti čerstvě propuštěného vězně na podmínečné propuštění. Předem však podotýkám, že se jedná o moje osobní problémy, které se MOHOU ale NEMUSÍ komukoliv jinému opakovat.
Soudce mě propustil bez povinnosti pravidelných návštěv u kurátora, ani mě nezatížil probační službou. V mém případě kurátorky, navíc libové kó a tak mi pukét lučních květin zajistil její velmi vstřícný postoj do budoucna. Jeden nikdy neví, koho kdy bude potřebovat a tak sichr je sichr.
Můj vstup do civilního života byl se zbytkem dluhů z výkonu. Zašel jsem na soud a doslova pohodová ženská byla ráda, že konečně narazila na bývalýho mukla, co se chová jako člověk a uvítala můj zájem o splátkový kalendář. Dál mi naskočil dluh u VZP z nezaplacených 16.000 korun na téměř 80.000 Kč včetně penále v podobě exekuce. Ještě na mě číhal finančák s 50.000 kačkami. No prostě, jak na dostizích. Kam jsem se hnul, číhali na mě, jak na zvěř.
Na finančáku jsem si splátkový kalendář dohodl vcelku bez problémů i přes to, že na exekučním seděl mladej konópek. Nejhůř jsem dopadl na VZP. Arogantní vedoucí na vymáhacím oddělení mě totálně odzbrojila. Byla doslova hnusná, ač elegantní. Nedohodl jsem se a tak nastoupila exekuce. Hned, jak jsem nastoupil do práce, tak si podle plátce sociálního zabezpečení, zjistili mého zaměstnavatele a hurá po výplatě. Vzali mi 40% ze mzdy. Tady se mi stal takový zajímavý moment. U kurátorů, je pro potřeby propuštěných vězňů k dispozici bezplatný právník, který radí s problémy a paragrafy. Samozřejmě jsem nelenil a dotázal jsem se na proběhnuvší exekuci mého platu. Bohužel, bylo vše O. K. Na odchodu moji skleslou náladu naprosto dokonale vzpružila, když mě sdělila, že jsem dopadl vcelku dobře, protože jiným muklíkům, vzali mzdu celou. Je to zajímavý ale když jsem odcházel, byl jsem téměř spokojený.
Co dál? Jo, jo, dalo by se zajít více do detailů, rozebrat podrobněji štiplavé rozhovory na úřadech, odměřené jednání, ale závěr je jasný – téměř všude chtějí čistý rejstřík, a to je průser. Není čistý. Nebýt známých, přímluvy či tlačenky, asi bych to měl vcelku složitější. A tak si celkem pohodě žiji a stárnu se vzpomínkami na mírovský lágr. Třeba bude ještě nějaké příště, přátelé tohoto webu.
TomášMarný
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji za odpověď. Rád se něco dozvím, protože to je téma, o kterém nechce nikdo mluvit... Na stánkách vězeňské správy se člověk dozví akorát hodnosti bachařů a může se podívat na jejich časopis, kde jsou jen samé fráze... Exekutor jde asi akorát po těch, co něco mají, nebo po jejich příbuzných. Pokud někdo žije v nějakém doupěti, tak mu asi nic nevezmou. Možná část sociálních dávek. Nějaký veliký dluh ale asi nesplatí. To jsi asi taky platil práci exekutora? Nedá se použít nějaká finta na exekutora? Člověk nikdy neví, kdy se to hodí... Měli by mít také svůj tarif, jako mají třeba advokáti a podle úkonu by se mělo dát spočítat, kolik činí jejich odměna. Nezkoušel jsi na ně napsat nějakou stížnost? Například, že nepostupovali podle zákona. Určitě také dělají chyby. Já vím, že to je asi složitý problém, ale když člověk dluží nějaké peníze a oni ohrožují i jeho rodinu, tak už se vyplatí o tom něco vědět... Děkuji za odpověď. Honza
exekuční
autor, 30. 8. 2008 23:02Správně jsi to odhadl Honzo, musíš platit a platit. Nemůžeš-li, přijde exekutor. V mém případě mám díky své dceři trvalé bydliště na magistrátu, což je v tomto případě výhoda, protože trvalý pobyt je pod mostem a exekutor nemá kam jít. Bohužel jsem v rámci vstřícnosti VZP nahlásil kontaktní adresu k sestře. Do 2 měsíců tam byl exekutor a chtěl peníze hned, nebo začne zabavovat, protože VZP nahlásila tuto adresu exekučnímu jako místo, kde mám veškerý majetek. Dalo mě to zabrat, abych to vyřídil. To ale nemluvím o psychické újmě sestry, která z toho dostala málem infarkt. Hnusný jednání, byrokracie a ještě hnusnější lidi. Všichni se ptají na adresu. Jasně, bydlím pod mostem, já nato. Ale na bezdomovce prý vypadám dobře, mytý, voňavý, ostříhaný. Tak jsem se jí zeptal, jestli ještě neviděla frajera bezdomovce. Pokud bych řekl adresu přechodného bydliště, přijdou a zabavují, bez otázek, s policajtama a soudním aparátem za prdelí. Práce se dá sehnat i přes záznam v trestním rejstříku, jen chtít. Opravdu. Mám víc možností, než si přát, ale je to asi přeci jen o osobním přístupu a samotné šikovnosti konkrétního jednotlivce. Proto říkám-práce se dá sehnat. Pokud budeš něco chtít vědět a já budu znát odpověď, rád odpovím, třeba by to mohlo osvětlit i jiným podobnou situaci. Měj se
Honza
Honza, 30. 8. 2008 15:37Děkuji za odpověď. Z toho mi vyplývá, že dluhy, které si každý odsouzený odnáší od soudu a z výkonu, tak to pro něj předstvuje ještě další trest. Dokud totiž nesplatí dluhy, tak si nemůže nic pořídit, protože by mu to zabavil exekutor. Takže aby měl vše napsáno na rodiče a bydlel v pronajatém bytě, kde mu nic nepatří. Je to takový začarovaný kruh. Práci nesežene kůli rejstříku trestů, a proto nemůže také splácet dluhy. Nechtěl bych se dostat do těchto problémů... Pokud moc neotravuji, tak bych se příště ještě na něco zeptal. Honza
cálování výkonu
autor, 29. 8. 2008 0:21Trefný dotaz, ale na místě. Platí se všechno, vazba, advokát EX OFO, výkon, soudy, odběry krve, posudky soudních znalců, svědci, no prostě jakýkoliv úřední úkon, spojený s případem. Ceny jsou různé, např. odběr krve 3.500,- Kč, asi 4 stání u krajského soudu, tři stání u vrchního soudu 49.000,- kaček, ale 5 let zpět. Nyní mohou být sazby jiný. Výkon stoji 1.450,- korun měsíčně. Advokát EX OFO mě přišel na 74.000,- a to byl levný občan. Kluci platili až 450.000,- Kč. Stačí alespoň takhle? Měj se
Dotaz
Honza, 28. 8. 2008 8:08Docela vtipný článek... Chtěl bych se zeptat, zda si vězni hradí pobyt. Píšete o zbytkovém dluhu z výkonu, takže asi ano. Kolik si stát účtuje za měsíc pobytu? Děkuji za odpověď. Honza
Exekutor
Honza, 31. 8. 2008 0:23