Jak se daří doživotním vězňům ve věznici Rýnovice
Trest odnětí svobody na doživotí v praxi
Trest odnětí svobody na doživotí se začal ukládat po roce 1989 jako náhrada za zrušený trest smrti. Je tu tedy již více jak 30 let, což je dostatečně dlouhá doba na to, aby se ukázalo, jak funguje v praxi.
Odsouzenci k doživotí byli nejprve umisťováni do věznice Mírov, později i do Valdic, kde byla pro tyto účely zrekonstruována jedna budova, takzavné „éčko“. Tady jsem některé z nich navštěvovala v letech 2007 – 2010.
V celách byli umisťováni po jednom, někdy ve dvou, měli nárok na hodinu vycházky denně v betonovém kotci a neměli možnost věnovat se smysluplné práci. Kontakt s rodinou nebo přáteli se konal jednou za měsíc na 3 hodiny, pokud tedy nějakou rodinu nebo přátele měli.
Doživotní vězni fungovali v režimu zvýšené strahy a po uplynutí zhruba patnácti let trestu mohli být někteří přeřazeni do jiné věznice v režimu ostraha. V ostraze jsou na celách ubytováni s ostatními vězni a chodí pracovat rovněž s ostatními na pracoviště v areálu věznice.
Podle vyjádření doživotního vězně Oty Biedermana může někomu více vyhovovat pobyt ve zvýšené ostraze, ale častější je ten druhý případ. Zmiňovaný Oto Biederman fungoval bez problémů v ostraze ve věznici Rýnovice několik let, až nečekané rozhodnutí ředitele věznice letos v červnu, zásadně změnilo jeho situaci k horšímu.
V dopise mi to vylíčil následovně: "Ředitel si jen tak vydal nějaké nařízení a najednou nesmím s ostatními chodit do práce a nesmím s ostatními chodit ani na jídelnu a ani na vycházky, téměř nás izolovali od ostatních odsouzených. Nesmíme ani nikam, jen s vychovatelem, nesmíme na balíkárnu, nesmíme do kantýny, prostě prakticky všechno, kvůli čemu jsem se nechal přeřadit ze zvýšené ostrahy do ostrahy, nám zakázali, což je samozřejmě protiprávní. Oni mi tady po 25 letech ve vězení a 6 letech v ostraze, bez jediného slůvka vysvětlení, klidně zakážou prakticky vše, co dělá ten rozdíl mezi zvýšenou ostrahou a pouhou ostrahou, a ještě mi chtějí tvrdit, že na něco takového má ředitel právo. Najednou zničeho nic to 24. 6. nařídili a čuměli jsme jak my, tak i dozorci, protože pro ně je to zase práce navíc. My nasraní, dozorci nasraní, a vedení dělá, že se nic neděje". Konec citace.
Těžko říct, co tím vedení věznice sleduje a jaké důvody je vedly k výše popsanému rozhodnutí. Nezbývá než doufat, že je to opatření dočasné.