Případ 7
Protokol o výslechu svědka, dne 8. 1. 2004 v Praze, p. Landauerová, vyšetřovatel mjr. Rosák:
Svědkyně vypověděla: „...Jsem dcerou poškozené paní Hořčicové. Co se týče jejího přepadení ze dne 20. 1. 2002, tak si datum již přesně nepamatuji, ale vím přesně, že to byla neděle...Ona zavolala asi po 14.00 hodině a byla velice rozrušená a řekla mi, že byla přepadená. Já jsem okamžitě vyjela k ní, a když jsem k ní přijela, tak ona byla v bytě, byla oblečená, tak jak byla venku. Maminka mi po příchodu k ní řekla, že ji přepadl nějaký chlap, že byl v bytě. Když se vracela z procházky, odemykala dveře do domu a najednou se za ní objevil muž a chtěl po ní, aby jej pustila do domu, že jde za někým do třetího patra. Dům je bez výtahu a než se maminka dostala do 2. patra, tak ji ten muž předešel. Když přišla k bytu a odemykala, tak se za ní najednou objevil ten muž s tím, že jí pomůže odemknout, protože jí to ŠLO OBTÍŽNĚ. Ona toto odmítla. Dál si nevšímala, zda je za ní, a když si odemkla a chtěla jít dovnitř, tak on ji strčil dovnitř, šel za ní a zabouchl dveře. Pak mi dále řekla, že když byla v předsíni, tak začala křičet na sousedy z vedlejšího bytu, kteří se jmenují Pražákovi. Volala: „Pražákovi pomoc!“. Jak takto křičela, tak ji strčil do pokoje, protože z předsíně to mohlo být slyšet. Říkala, že jí střídavě v pokoji, v obýváku nebo v kuchyni, nevím, zda ji tam zaváděl, nebo matka před ním utíkala, vždy na něco POLOŽIL nebo POSADIL, tedy spíše strčil a ona upadla, PŘIDRŽOVAL JI a DRŽEL JÍ RUKU NA ÚSTECH, ABY NEKŘIČELA. Sama jsem viděla v ložnici, že na původně ZASTLANÉ POSTELI BYL OTISK, jak TAM NĚKDO LEŽEL. Přitom na ní POŘÁD VYŽADOVAL, aby mu dala peníze. Nejprve požadoval 1. 000kč a maminka mu říkala, že nemá. Řekla mu, ať si klidně prohlédne byt, ať si vyndá šuplíky, a když něco najde, ať si to vezme. On ale nikde nic nehledal, nic nebylo rozházené. Matka měla doma zabalenou fungl novou sekačku na trávu, ale tu si však nevzal. Když pak byli v kuchyni, tak žádal o sklenku čisté vody. Ona mu řekla, ať si ji natočí sám a tak si vzal skleničku a vodu si natočil a vypil ji. Pak ji žádal, zda by mu nepůjčila tužku a kousek papíru, že si potřebuje něco napsat. Matka šla do obýváku pro tužku a papír, tu mu přinesla, on řekl, že nepíše, tak mu dala druhou. Na ten papírek na těch ZÁCHODOVÝCH DVEŘÍCH pak něco PSAL. Stále zdůrazňoval, že chce peníze. Matka mu řekla, že má jen trochu peněz v peněžence a on, ať mu tedy ukáže, kde ji má. Ona tu peněženku měla v šuplíku v kredenci v kuchyni, tak ji vyndala a ukázala mu, že tam má jen asi 150kč v papírových a drobné. On vše vysypal, vše shrábl a dal si to do kapsy. Pamatuji si ještě, že matka říkala, že ten muž chtěl nejprve 1. 000kč, tak to pak snižoval, chtěl 500kč a pak 200kč a pak se spokojil s tím, co odcizil. Matku zavedl do ložnice a hodil ji NA POSTEL, tiše zavřel dveře od ložnice a pak matka slyšela, jak klaply dveře od bytu. Tak se vyhrabala z postele a šla mi zavolat. Když jsem přišla, tak jsem na ní viděla, přičemž druhý den se to projevilo více, jak má OTLAKY KOLEM ÚST a na nose. Pak říkala, že ji bolí celé tělo. To asi od toho, jak ji vždy někam na něco hodil. ZLOMENINY ŽÁDNÉ NEMĚLA. TEN DEN LÉK. OŠETŘENÍ NECHTĚLA a NEBYLA TEDY OŠETŘOVÁNA. Ten den potom jsem ještě volala na policii, přijeli k nám. Ptali se nás, zda budeme podávat trestní oznámení s tím, že bychom jeli k nim na oddělení. S matkou jsme si řekly, že NEBUDEME NIC PODÁVAT. Takže na policii jsme nic pak dál oznámit nešly, říkaly jsme si, že to nemá cenu. V současnosti je matka nemocná, již si na nic nevzpomíná. Její výslech by nebyl věrohodný.“
Lékařská zpráva není – paní ošetření nechtěla, nebyla zraněná. Nebylo provedeno ohledání místa činu.
Mjr. Rosákem jsem byl obviněn z toho, že jsem: „...v úmyslu zmocnit se cizí věci ji náhle fyzicky napadl tak, že ji POVALIL, držel ruku na ústech a požadoval peníze...odcizil cca 150kč...“
Státní zástupce mě obžaloval z toho, že jsem: „...ji POVALIL, držel ruku na ústech a požadoval nejprve 1. 000kč, pak 500kč, nakonec 200kč a z peněženky odcizil 136kč...“
Před soudem jsem vypověděl: „Za paní jsem šel až k jejímu domu, kde jsem počkal, až paní otevře vchodové dveře domu. Když jsem vstoupil do domu, tak jsem šel směrem nahoru po schodišti a díval jsem se, kam paní bude zacházet. Když jsem uviděl, že paní zachází, sešel jsem k ní a žádal ji o tužku a papír s tím, že sousedi nejsou doma. Vzpomínám si, že mne paní zaměnila zřejmě s někým jiným, že si mě spletla s nějakým jiným pánem, který chodí za SLEČNOU DO 3. PATRA. Paní mne pozvala dále. Zavřel jsem za sebou dveře a v kuchyni jsem si psal falešný vzkaz. Když jsem měl vzkaz napsaný, je možné, že jsem paní žádal o sklenici vody. Když byla paní ke mně otočena zády, přiložil jsem jí ruku na ústa a žádal jsem ji o peníze. Paní se bránila, začala volat o pomoc. Ruku jsem jí přitiskl, zamezil jsem jí v křiku a řekl jsem jí, ať nekřičí, ať mi dá peníze, že odejdu. Když jsem ruku uvolnil, paní říkala, že žádné peníze nemá, že má jenom ty v peněžence. Z té peněženky jsem odcizil částku kolem 150kč. Pak jsem se paní ptal, kde má další peníze, kde jsou uložené, a paní mi řekla, že již žádné nemá. Je možné, že z kuchyně jsme šli i do druhého pokoje, kde jsem namátkově prohledával skříň, po pravé straně byla postel. Když jsem žádné peníze nenašel, paní jsem se pokusil položit na postel a z bytu chtěl utéct. Pamatuji si, že když jsem zabouchával dveře od bytu, slyšel jsem, že paní vstala, vyběhla za mnou, a když jsem běžel po schodech, pamatuji si přesně, že křičela o pomoc „Pražákovi“. Chtěl bych říci, že jsem tuto paní nepovalil na zem, ale položil jsem ji na postel.“
K dotazu předsedkyně senátu: MINULE JSTE ŘÍKAL, ŽE JSTE TAM TAKY PROHLEDÁVAL NĚJAKOU MÍSTNOST, KDE BYLA SKŘÍŇ?
Ano, to jsem vypověděl i teď. Ta skříň byla v té místnosti, kde byla postel, kam jsem potom se snažil paní položit. Když jsem peníze nenašel, utekl jsem.
Protokol z hlavního líčení, výslech svědkyně Landaurové:
Svědkyně při hlavním líčení vypověděla téměř shodně jako v přípravném řízení dne 8. 1. 2004.
V podstatě před soudem zveličovala násilí: „...Jak odemkla, tak v tu ránu ji ten muž strčil dovnitř a zabouchl. On ji odvlekl do pokoje, aby to z té předsíně asi nebylo slyšet, tam ji povalil na židli, maminka říkala, že jí nějak přidržoval ústa, aby nemohla křičet, a pořád na ní chtěl peníze. Pak ji odvlekl snad do kuchyně, tam zase podobným způsobem povalil ji na židli, ona volala pořád o pomoc. Pak říkala, že tedy volat nebude...“
K dotazům předsedkyně senátu: JAK JE NA TOM TEĎ MAMINKA?
Maminka zemřela.
VY JSTE NÁM POSLALA ÚMRTNÍ LIST?
Maminka 10. března tohoto roku (2004) zemřela. Samozřejmě po tom všem, co se jí přihodilo, byla rozrušená, nespala, dokonce jsme šly i do nemocnice na vyšetření, protože měla nějak pochroumaná žebra, jak ji, já nevím, jakým způsobem s ní zacházel, ale říkala, že když dýchá, tak že ji bolí žebra.
K dotazům obhájce: JÁ JSEM TO MOŽNÁ PŘESLECHL. KDY SI MAMINKA ZAČALA STĚŽOVAT NA TA ŽEBRA, NA TY BOLESTI TĚCH ŽEBER?
Já nevím, nějakou dobu potom. Napřed říkala, že nemůže dýchat, když vydechne nebo vdechne, že ji bolí žebra. Takže ošetřující lékař MUDr. Benda ji poslal do nemocnice Na Slupi na rentgen. Já jsem tam s ní byla, NEMĚLA ŽÁDNÉ ZLOMENINY, NIC. Ale zřejmě nějak jí, on říkal, že to byly otlaky, ale měla v obličeji otlaky, jak ji držel, jak jí mačkal tu pusu, aby nekřičela, tak měla tady takové otlaky.
ZHRUBA PO JAKÉ DOBĚ SI ZAČALA STĚŽOVAT NA TY BOLESTI ŽEBER?
Já nevím, po týdnu, to už si nepamatuji přesně.
KDYŽ VÁM MATKA VYPRÁVĚLA, ŽE NA NÍ TEN MUŽ POŽADOVAL PENÍZE A ONA MU VYSVĚTLOVALA, ŽE ŽÁDNÉ NEMÁ, ŘÍKALA NĚCO MATKA O TOM, ŽE BY JI TEN MUŽ, KDYŽ MU ŘEKLA, ŽE ŽÁDNÉ PENÍZE NEMÁ, ŽE BY JI ZAČAL DUSIT NEBO ŠKRTIT NEBO RDOUSIT, NEBO ŽE BY JI BIL?
To NEŘÍKALA, ale maminka říkala, že měla pocit, že ji jako dusí. To říkala maminka. Jednou rukou, já nevím, jak přesně, jednou obličej, aby nekřičela, ona potom tedy říkala, že potom nekřičela, řekla, že křičet nebude, ať ji nechá.
KDYŽ JSTE BYLA VYSLÝCHÁNA NA POLICII, TAK JSTE MLUVILA O TOM, ŽE TEN MUŽ MĚL VAŠÍ MATCE DRŽET RUKU NA ÚSTECH, ABY NEKŘIČELA. O TOM, ŽE BY JÍ DRŽEL RUKU NA KRKU, TADY NIC NEVIDÍM V TOM PROTOKOLE O VÝSLECHU.
Já už si to přesně tak nějak nepamatuji. Ale URČITĚ NA ÚSTECH, protože na tom krku, tedy NEVÍM. Na obličeji ano, protože měla na obličeji otlaky.
Obžalovaný: „Já bych se chtěl jenom zeptat, jestli o poschodí výše bydlí, jestli to tedy znáte v tom domě, jestli o patro výše bydlí nějaká mladá slečna?“
ANO.
Výrok Městského a Vrchního soudu je u tohoto případu shodný, a to, že jsem: „...po otevření vstupních dveří do bytu poškozené Hořčicové ji strčil a zavřel za ní dveře, požadoval po ní zapůjčení tužky a papíru pro napsání vzkazu, poté ji povalil, držel ruku na ústech...“
Mám za to, že skutková zjištění soudu jsou nesprávná, neboť mi nebylo prokázáno, že bych pošk. Hořčicovou napadl způsobem popsaným ve výroku rozsudku, že bych ji strčil do bytu a že bych ji povalil.
- Podle soudů jsem měl po otevření vstupních dveří bytu paní do bytu strčit. Proč bych to ale dělal? Pokud bych poškozenou Hořčicovou napadl už u dveří nebo ve dveřích bytu, tak bych tím přeci riskoval, že paní začne na celý dům křičet o pomoc! A nejen to. Napadení mezi dveřmi bytu by mohli přeci spatřit sousedi, kteří by pak zavolali policii! Pak už by potom také nedávalo žádný smysl, abych po napadení paní žádal o papír a tužku k napsání falešného vzkazu! Takže k napadení muselo dojít, až když byly dveře od bytu zavřené, a až potom, co jsem žádal o tužku a papír, a také po tom, co jsem žádal o sklenici čisté vody. Svědkyně Landauerová dne 8. 1. 2004 vyšetřovateli vypověděla: „Když pak byli v kuchyni, tak žádal o sklenku čisté vody. Ona mu řekla, ať si ji natočí sám a tak si vzal skleničku a vodu si natočil a vypil ji. Pak ji žádal, zda by mu nepůjčila tužku a kousek papíru, že si potřebuje něco napsat. MATKA ŠLA do obýváku pro tužku a papír, tu mu přinesla...“ Z toho vyplývá, že se poškozená pohybovala volně po bytě a já jsem čekal v kuchyni, až mi tužku s papírem přinese. Pokud bych paní napadl ve dveřích bytu, pak je tedy otázka, proč šla do obýváku? Vždyť mohla odejít z bytu, zatím co já byl v kuchyni, a přivolat si pomoc! Při hlavním líčení jsem vypověděl: „Vzpomínám si, že mne paní zaměnila zřejmě s někým jiným, že si mě spletla s nějakým jiným pánem, který chodí za SLEČNOU DO 3. PATRA. Paní mne pozvala dále.“ Jak bych se k této pravdivé informaci dostal, pokud by mi ji neřekla poškozená sama? Vždyť i svědkyně na moji otázku, jestli o patro výše bydlí nějaká mladá slečna, odpověděla, že ano. Je pravda, že jsem této záměny využil proto, abych se dostal do bytu poškozené, což mi také vyšlo.
- Podle soudů jsem měl poškozenou povalit na zem. Zase, proč bych to dělal, a hlavně na co, nebo kam jsem poškozenou povalil? Svědkyně při výslechu dne 8. 1. 2004 vyšetřovateli vypověděla, že: „Říkala, že ji střídavě v pokoji, v obýváku nebo v kuchyni,...vždy na něco POLOŽIL NEBO POSADIL, tedy spíše strčil a ona upadla...“ K tomu chci uvést, že kdybych měl do poškozené strčit a ona by měla upadnout, tak by se dalo očekávat, že bych jí tím způsobil nějaká poranění. Znalec Hladík v souvislosti s jinou poškozenou uvedl, že: „NEKOORDINOVANÝM PÁDEM STARÉ ŽENY, ZEJMÉNA NEKOORDI. URYCHLENÝM PÁDEM MOHOU VZNIKNOUT VÁŽNÁ PORANĚNÍ, ZLOMENINY DLOUHÝCH KOSTÍ, NITROLEBNÍ PORANĚNÍ A PODOBNĚ.“ Slyšená svědkyně Landauerová ale uvedla, že zlomeninu žádnou neměla, že lékař. ošetření nechtěla a nevyhledala, že na poškozené viděla pouze otlaky v obličeji, jak ji držel a jak jí mačkal pusu, aby nekřičela. Pokud svědkyně při hlavním líčení uvedla: „On ji odvlekl do pokoje,....tam ji povalil na židli,....pak ji odvlekl snad do kuchyně, tam zase podobným způsobem, povalil ji na židli...“, tak si asi každý z nás dovede představit, jaká poranění bych tím povalením na židli musel způsobit. Na závěr bych chtěl poukázat na to, co dne 2. října 2003 v souvislosti s mojí kauzou konstatoval jeden pražský kriminalista: „Staří lidé moc nepotřebují. Někdy stačí strčit a už se nemusí zvednout.“ Ještě jsem zapomněl na toto! Při hlavním líčení jsem vypověděl, že jsem před odchodem z bytu paní položil na postel. Svědkyně vypověděla, že sama viděla v ložnici, že na původně zastlané posteli byl otisk, jak tam někdo ležel. V této části tedy svědkyně potvrzuje mou výpověď. Je tedy otázka, proč jsem poškozenou pokládal na postel (do měkkého), když jsem ji předtím údajně dvakrát povalil na židli? Toto je čtvrtý případ, který by mi policie bez mého přiznání neprokázala!!!