Příběhy odsouzených v ČR

Osmadvacetiletý Miloslav Širůček byl odsouzen dne 7.dubna 2005 Krajským soudem v Českých Budějovicích k trestu odnětí svobody na doživotí.

Podle rozsudku měl spáchat trestný čin vraždy a nedovoleného ozbrojování.

Dne 22.11. 2004 v místě trvalého bydliště svých rodičů (Tučapy, okr. Tábor) úmyslně usmrtil výstřely z devítiranného revolveru svou nejbližší rodinu, otce, matku a bratra.

V rodinném domě svých rodičů, během slovní rozepře, zasáhl svého otce výstřelem, s cílem umlčet ho při jeho výtkách. Vzápětí zastřelil svou matku v reakci na její výtky, se kterými se připojila k otci. Poté pronásledoval svého bratra, který utíkal z místa střelby, až do sklepa, kde ho dvěma výstřely zasáhl do hlavy.

Podle rozsudku se pak ještě zmocnil peněžní hotovosti rodičů, která se pohybovala řádově v několika desítkách tisíc Kč a revolver, který použil ke spáchání činu vhodil do Horusického rybníka v okrese Tábor.

Tolik oficiální verze a tady je vyjádření Miloslava Širůčka:

Ten den, 22.11.2004 mi již od rána volala bývalá družka, že přijede do Soběslavi pro peníze, které jsem jí slíbil půjčit. Měla přijet odpoledne. Já jsem od rána pracoval v autodílně. Bratr se vrátil z Tábora kolem poledne a hned odešel ven. Otec jezdil po obchodech a mamka byla v práci. Družka přijela do Soběslavi kolem 13.00 hodin a pořád mi volala, kdy přijedu. Jenže já nemohl hned přijet, protože nikdo nebyl doma. Až kolem 14.30 přijel táta, a tak jsem odjel i s penězma. Peníze jsem družce předal a vrátil se domů. Asi kolem 17.00 táta odjel pryč a bratr se vrátil zvenku. Mamka přijela v 17.10, dala mi papíry, které jsem si měl vzít s sebou další den do nemocnice, kam jsem měl nastoupit na 10-ti denní pozorování kvůli srdci.

Poté jsem zaparkoval její auto do garáže, prohodil pár slov se sousedem (nepamatoval se na to) a asi v 17.30 odjel do Soběslavi do baru. Asi v 17.40 jsem  volal ze Soběslavi z budky, protože jsem neměl kredit na mobilu. Dodnes se nikdo neobtěžoval zjistit, jestli jsem z té budky opravdu volal nebo ne. Byl jsem v baru, vyhrál něco kolem 12.000,- Kč. Po 19.00 si přítelkyně zapla mobil, a tak jsem jí volal a psal si s ní esemesky. Pak se mi rozbil výherní automat, a tak jsem čekal na mechanika.

Asi před 21.00 jsem se vydal domů. Po příjezdu k domu jsem cítil divný zápach a viděl, že celý dům je rozsvícen. Zamkl jsem auto, vešel do dvora a spatřil jsem světlo v kotelně. Nebyla tam elektrika, a tak se tam svítilo baterkou. Sešel jsem do kotelny a tam stál bratr a kouřil nad otevřeným kotlem. Na mou otázku, kde je táta, mi odpověděl, že je mrtvý a já budu taky (něco v tom smyslu), popadl revolver a nakročil ke mně. Jenže jsem se s ním začal přetahovat, došlo k západu, hodil jsem ho na uhlí a praštil ho vedle ležící lopatou.

Utekl jsem z kotelny a po otevření dveří do bytu jsem viděl tátu, ležícího v chodbě u WC. Všude byla krev. Pak už šlo všechno mimo mě, protože si to pamatuji jako rychlý sled událostí. Našel jsem mamku v obýváku, vrátil se zpět do kotelny. Tam jsem se opět popral s bratrem, vytrhl mu zbraň a vystřelil. Byl zády ke mně a střelil jsem ho do hlavy. To jsem ale zjistil až z pitevní zprávy. Odešel jsem zpět do bytu a opět se vrátil do kotelny. Bratr chrčel. Při zápase mu spadly kalhoty, tak jsem mu uvázal nohavici kolem krku (tak byl nalezen) a střelil ho ještě jednou.

Šel jsem do bytu, chvíli seděl. Aniž bych uvažoval, začal jsem uklízet, mamku přetáhl přes celý byt do pokoje do své postele, tátu přes celý bytu do ložnice pod jeho postel. Před tím jsem je dal do deky. Vytřel jsem v chodbě, kuchyni i obýváku. Ale nešlo o zametání stop. Těžko bych pak nechal těla v bytě.

Pak jsem si vzpomněl na bratra. Toho jsem dal do uhlí. Nechtěl jsem, aby byl s rodiči v bytě. Potom jsem vzal věci a odjel pryč. Cestou jsem hodil zbraň a některé věci do rybníka a jel do Českých Budějovic. Až do čtvrtka jsem trávil dny hlavně v Budějovicích. Ve čtvrtek jsem se po obědě sešel s družkou, dal jí opět peníze a šel na policii.

Ještě bych podotkl, že peníze jsem sice doma vzal, ale vyhodil jsem je i s mobily u silnice na Český Krumlov. Vzal jsem je proto, že z peněženky vypadly. Svých peněz jsem měl dost.

Po zatčení mě dali na vazbu, a pak se vyšetřovalo a soudilo, a já se nestačil divit, jak se upravují  a vysvětlují důkazy pro potřeby soudu.

Nákres místa činu