V českých věznicích se připravovala vzpoura
V českých věznicích se připravovala vzpoura
Praha - Vězeňská služba spolu s policií překazila přípravy na vzpouru v několika věznicích, kterou údajně iniciovali členové takzvaného Berdychova gangu. Informovala o tom dnes televize Prima. Ve věznicích byly zabaveny zbraně, vězňové chystali útěk. Zásah svých podřízených potvrdil televizi ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS).
"Vězeňská služba odhalila v několika organizačních strukturách přípravu hromadných nepokojů," řekla televizi mluvčí Vězeňské služby Markéta Prunerová. Zda byli do osnování vzpoury zapleteni členové Berdychova gangu, nechtěla z bezpečnostních důvodů potvrdit.
Podle televize Prima měla vzpoura vypuknout v pankrácké věznici začátkem října. Vězni se chtěli dostat do velína věznice, aby dozorci nemohli zavolat posily. Byli na to prý dobře připraveni - při razii dozorci údajně nalezli několik desítek zbraní, včetně střelných. Televize také uvedla, že za rozkrytím chystané vzpoury stála Bezpečnostní informační služba (BIS). Její mluvčí Jan Šubert to však odmítl.
Ministr Pospíšil nesouhlasil s tím, že by se většina zbraní na cely dostala zvenku. "Většinou šlo o předměty, které si vězni vyrobili," řekl Pospíšil. Pochválil také práci svých podřízených, kteří připravovanou vzpouru odhalili. Vše se podle něj stále vyšetřuje.
Spletitá a rozvětvená kauza Berdychova gangu je největším případem organizovaného zločinu v historii české kriminalistiky. Gang byl ojedinělý propojením podsvětí s elitními detektivy, kteří měli s organizovaným zločinem bojovat. Zločinci se zaměřovali na troufalá loupežná přepadení, vydírání i únosy. Často se přestrojovali za policisty.
Berdychův gang spáchal podle žalobce první trestné činy už v roce 1995, jeho spolupráce s policisty prý ale začala až o pět let později. V souvislosti s činností gangu bylo obžalováno či obviněno přes 50 lidí, a to z loupeží, krádeží, podílnictví, porušování domovní svobody, zneužívání pravomoci veřejného činitele a padělání.
Bezpečnostní incidenty ve věznicích po roce 1989:
- Nejznámější vězeňskou vzpourou po listopadu 1989 zůstávají téměř měsíční nepokoje, které v březnu 1990 postihly věznici v západoslovenském Leopoldově. Protesty tehdy nepřímo spustila prezidentská amnestie, po které opustila brány vězení velká část vězňů, což se nelíbilo těm, kdo za mřížemi zůstali. Vězni zprvu protestovali hladovkou, která ale přešla v násilnosti. Do ničení se zapojilo na 200 vězňů (jeden z nich zahynul) a vzpouru potlačil až rázný ozbrojený zásah více než tisícovky policistů, vojáků a dozorců.
- Menší násilné protesty zachvátily na jaře roku 1990 také další věznice, například v Litoměřicích, Praze-Ruzyni nebo Brně-Bohunicích, žádný z nich ale nepřerostl v tak rozsáhlý incident jako v Leopoldově. Rychle potlačeny byly také vězeňské nepokoje, které vypukly v červenci 1991 ve Vinařicích na Kladensku a Horním Slavkově na Sokolovsku.
- Největší vězeňský protest v historii samostatné ČR pak vypukl začátkem ledna 2000 ve Vinařicích. Nepokoje trvaly týden a zapojili se do nich vězni z 15 z celkem 33 věznic v ČR. Důvodem protestů, které začaly jako hladovka a přerostly v otevřený odpor proti vězeňskému řádu, byly nové přísnější předpisy a špatné sociální podmínky ve věznicích. Nikdo z protestujících nebyl trestně stíhán, padly jen kázeňské tresty a vězni museli uhradit škody.
- Už před deseti lety pak policie a vězeňská služba překazily připravovanou vzpouru, jež měla krýt útěk vězňů. Zatímco nyní se nejspíš chystali dostat na svobodu příslušníci takzvaného Berdychova gangu, měla obdobná akce v listopadu 2001 sloužit k osvobození bossů ruskojazyčných mafií. Nepokoje tehdy vězni připravovali v 11 věznicích v ČR, vzpoura byla organizována i zvenku. V důsledku bezpečnostní akce, do níž se zapojilo na 1200 policistů a dozorců, bylo 19 vězňů, hlavních organizátorů, rozmístěno do jiných věznic a vězeňská služba jim zpřísnila režim.
- Častější a úspěšnější než hromadné útěky jsou individuální pokusy vězňů dostat se na svobodu. Nejznámější je případ doživotně odsouzeného Jiřího Kajínka, který v říjnu 2000 unikl z nejpřísněji střežené věznice na Mírově a policie jej dopadla až po dvou měsících. Před šesti lety pak vzbudil pozornost i dvojnásobný útěk z plzeňské věznice Bory, odkud uprchli Roman Čabrada a Rostislav Roztočil, oba odsouzení za vraždu. Roztočil, který se stále marně snaží o zbavení viny, se za dva týdny sám přihlásil v Německu, Čabradu zatkli po měsíci ve Francii.
- Poměrně často se vězňům daří uniknout během převozu, úspěšný byl například při převozu z výslechu do pankrácké věznice v srpnu 1995 Ladislav Winkelbauer, kterého dopadli až po více než půl roce. Winkelbauerův druhý pokus o útěk, tentokrát přímo z vězení, ale v říjnu 1996 skončil neúspěchem. Z poslední doby je znám příklad Pavla Němečka, kterého v únoru 2008 osvobodil ozbrojený společník na sokolovské poliklinice, kam přijel na ošetření. Němeček, na rozdíl od svého komplice, stále uniká. Před dvěma lety - také na poliklinice, tentokrát v Plzni - osvobodila vězně Pavla Tauchena jeho manželka Dagmar. Pár ale již druhý den objevila policie, Tauchen se poté zastřelil, jeho manželku postřelili zasahující policisté; později jí soud vyměřil podmíněný trest.
Autor: ČTK
www.ctk.cz