Stížnost proti blábolivě pomatenému a nezákonnému usnesení ze dne 14. 2. 2007
Vrchnímu soudu v Praze (Upozornění: JUDr. M. Zelenka je v dané prostřednictvím věci předvoláván coby "přímý svědek Městskému soudu v Praze vražedného útoku na M. Hosnedla - Spálená 2 do rozhodnutí o své podjatosti je tedy Praha 2, 112 16 vyloučen z rozhodování o této stížnosti)
K č.j. Nt 237/2006
Věc: Stížnost proti blábolivě pomatenému a nezákonnému usnesení ze dne 14. 2. 2007 (doručeno 26. 2. 2007)
Navrhovatel ve věci návrhu na povolení obnovy řízení ze dne 10. 11. 2006 vedenému u MS v Praze pod č.j. Nt 237/2006 podává tímto řádně a včas stížnost proti výše označenému zmatečnímu a nezákonnému usnesení ze dne 14. 2. 2007, kterým se JUDr. Čeplová nevyloučila z rozhodování o této věci, byť nebyla od počátku oprávněna rozhodovat vůbec o ničem.
Svou stížnost odůvodňuje následovně:
Především je nutno předeslat, že návrh na povolení obnovy řízení podával navrhovatel z následujících důvodů:
- Existuje dostatek důkazů, které svědčí o tom, že vraždu spáchala jiná osoba, kterou tzv. o. č. t. ř. znají a vědomě, pravděpodobně z důvodu korupce, ji kryjí!!
- Nebyl předložen jediný důkaz o tom, že by navrhovatel vůbec kdy byl na místě činu!!
- Navrhovatel na místě činu nebyl a vraždu nespáchal!!
Tedy:
Návrh ze dne 10. 11. 2006 nebyl podán proto, aby navrhovatel vyloučil JUDr. Čeplovou z řízení, jak toto vyplývá z paranoidního obsahu napadeného usnesení. Napadené usnesení je totiž samo o sobě důkazem uražené ješitnosti, lhaní a tudíž osobní nepřátelské zaujatosti paní Čeplové.
Vyloučení z rozhodování o "Návrhu na povolení obnovy" paní Čeplové totiž vyplývá z dikce zákona.
Jestliže totiž návrh na povolení obnovy řízení je zákonem vyjmenován mezi mimořádnými opravnými prostředky, tak na "řízení o návrhu na povolení obnovy řízení" se, per analogiam, vztahuje přímo ustanovení § 30 odst. 3 tr. řádu.
V tomto řízení totiž o povolení obnovy řízení nemůže rozhodovat soudce, který ve věci rozhodoval v I. stupni, neboť tzv. "nové skutečnosti" mohou vyvstat (a také vyvstaly v tomto případě) po právní moci konečného rozhodnutí.
Celý tento problém totiž vyplývá z otázky soustavy soudů ve státě a tudíž možnosti řešit kauzu v určitém časovém úseku jejího vývoje, neboť i podle Ústavního soudu řízení o povolení obnovy řízení je samostatným řízením.
Pokud se týká problematické argumentace v napadeném usnesení, tak námitka podjatosti paní Čeplové byla opřena o tři zásadní argumenty.
Jestliže se tyto argumenty paní Čeplové nelíbějí, jak vyplývá ze způsobu, jakým tyto bagatelizuje, zhlehčuje a zkresluje, pak navrhovatel se nenechá urážet osobou, která popírá ústavní princip čl. 2 odst. 4 ústavy ČR!! Soudit totiž může pouze osoba, která zná zákon, avšak JUDr. Čeplová tuto zásadu popírá!!
Předně JUDr. Čeplová je navrhována k výslechu coby nový svědek (právě v souvislosti s pravděpodobným skutečným pachatelem vraždy, kterého kryje).
V žádném případě JUDr. Čeplová nemůže vědět, jaké otázky by jí navrhovatel položil, aby byly odhaleny osobní vazby mezi JUDr. Čeplovou a osobou pravděpodobného vraha!!
Předjímání, které JUDr. Čeplová provádí v obsahu napadeného usnesení, nemá co pohledávat v obsahu rozhodnutí, neboť není podloženo žádnými fakty. Navíc je však nutno upozornit, že "nedotknutelné hodnocení důkazů" bylo fakticky odstraněno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2002...
Proto k této argumentaci navrhovatel podotýká, že JUDr. Čeplová porušila ústavní princip zákazu libovůle v rozhodování, když svou argumentací zasáhla do principu "rovnosti zbraní a rovnosti stran v řízení", předjímáním postupu procesní strany navrhovatele, který ve skutečnosti ještě nebyl realizován.
V dalším je pak nutno usvědčit ze lži JUDr. Čeplovou a to v souvislosti s jak civilní žalobou na ochranu osobnosti, tak v souvislosti s trestním oznámením na JUDr. Čeplovou, týkajícím se zfalšování soudního spisu.
Jednak JUDr. Čeplová tvrdí, že jí žaloba č.j. 34 C100/2006 doposud nebyla doručena, přesto, coby strana žalovaná, předjímá rozhodnutí soudu o této žalobě, čímž zjevně zasahuje do nezávislosti soudu o této žalobě rozhodujícího!! Nicméně zároveň se vyjadřuje k obsahu této žaloby, na což by dozajista měla právo v řízení uvedeném pod č.j. 34 C 100/2006, nikoliv v řízení č.j. Nt 237/2006. Jinými slovy, sosbní dojmy JUDr. Čeplové nemají co pohledávat v napadeném usnesení.
Pokud pak jde o tr. oznámení na pachatelku Čeplovou, tak navrhovatel si dovolí předložit chronologii událostí.
- 7. 4. 2006 - JUDr. Čeplová veřejně lže o navrhovateli a o obsahu spisu, který byl zjevně zfalšován v období od 5. 10. 2005 do 7. 4. 2006.
- 17. 4. 2006 - Navrhovatel podává stížnost k VS v Praze.
- 10. 5. 2006 - VS v Praze nereaguje na podvod JUDr. Čeplové a stížnost zamítá.
- 15. 5. 2006 - Je podáno trestní oznámení, které do dnešního dne nebylo zákonně odloženo - tudíž šetření patrně dál probíhá.
- 12. 7. 2006 - Navrhovatel podal Ústavní stížnost.
- 1. 8. 2006 - Navrhovatel podal žalobu na ochranu osobnosti. Pokud tedy JUDr. Čeplová argumentuje nezdůvodněnou "účelovostí", jedná se zjevně o paranoidní blud! Veškeré právní prostředky zvolené navrhovatelem k tomu, aby bylo potrestáno zlo a trestná činnost JUDr. Čeplové jsou
REAKCE NA JEJÍ PROTIPRÁVNÍ JEDNÁNÍ!
S ohledem na ústavní princip čl. 2 odst. 4 - ústavy ČR, jakékoliv vyčítání uplatnění pravních kroků je důkazem právního diletantství JUDr. Čeplové!
Nicméně ve věci jeden závažný problém je:
JUDr. Čeplová opoměla se vypořádat s argumentem závazného rozsudku Evropského soudu ve Štrasburku ve věci Chmelíř v ČR z roku 2005.
Ať je to jakkoliv, rozsudek ve věci Chmelíř v. ČR ze dne 7. 6. 2005 je pevnou a nedílnou součástí case-law k mezinárodní úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, která má přednost jak před vnitrostátním právem, tak před osobními dojmy JUDr. Čeplové (viz. čl. 10 - ústavy ČR). Česká republika zmíněý spor prohrála a bylo stanoveno, že v dané situaci (totožné se situací navrhovatele) došlo k porušení spravedlivého procesu.
Navrhovatel, při vědomí ignorování platného práva ze strany JUDr. Čeplové doporučuje této, aby se dále vzdělávala, aby se nedopouštěla ve své praxi takových excesů, jaký "vyrobila" ve věci vraždy pana Milana Hosnedla, kdy ji vůbec nezajímá pravděpodobný pachatel - vrah, který byl na místě činu.
Z tohoto důvodu znovu cituje § 61 - rozsudku ve věci Chmelíř v. ČR a upozorňuje na svou plnou připravenost "shodit" napadené usnesení třeba za 7 let s příslušnou mezinárodní ostudou...:
"Obě řízení (by) probíhala současně. V důsledku toho nelze vyloučit, že stěžovatel (by) mohl mít v rámci trestního řízení důvod obávat se pokračujícího nepřátelského vztahu vůči němu (mutatis mutandis, rozsudek ve věci Wettstein v. Švýcarsko, č. 33958/96, § 47, ESPL - 2000 - XII)."
Navrhovatel bohužel "nevaří z vody" - protože prostě vraždu nespáchal a důkaz o opaku předložen nikdy nebyl.
Ať tvrdí JUDr. Čeplová cokoli, jsou to urážky, bludy, lži a pouhé zakrývání protiprávní činnosti policie ČR a dalších o. č. t. ř. ...
Mimochodem, pokud jde o motiv, navrhovatel sděluje soudu, že protiprávní činnost policie monitoruje již od roku 1996 a není jeho vinou, že ti samí pachatelé, co páchali spolu s "Bedrychovou partou" zůstávají nadále neodhalení z důvodu zbabělosti českých soudců, nebo dokonce že se tito soudci s nimi spojují, aby páchali další zlo, jako to činí, mimochodem, i JUDr. Čeplová...
Za dané situace žádá navrhovatel, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil, a celou věc předal jinému senátu. To vše s ohledem na předjímání rozhodnutí ve věcech, ve kterých JUDr. Čeplové nepřísluší se jakkoliv vyjadřovat, pro riziko oprávněného mezinárodního sporu a pro fakt, že z obsahu napadeného rozhodnutí je jasné, že JUDr. Čeplová je na věci výrazně osobně zainteresovaná a chystá se návrh na povolení obnovy zjevně zamítnout, i když přítomnost pana Jiřího Forejta na místě činu je zjevná. Mimochodem, J. Forejt je dle navrhovatele pravděpodobný pachatel vraždy, kterého JUDr. Čeplová kryje, protože ho buď zná, nebo od něj pravděpodobně přijala úplatek prostřednictvím podvodníka a gaunera ing. Josefa Mareše.
Ve Valdicích dne 28. 2. 2007 Žirovnický Albert