Dokument III.C
Dokument III.C – Porušení čl. 8 – Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v souvislosti s provedením domovní prohlídky dne 6. 3. 2001, společně s porušením čl. 1 – dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Čl. 8 odst. 1:
„Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“
Čl. 8 odst. 2:
„Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem…“
Č. 1 odst. 1:
„Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku…“
Východiska k úmluvě
- Rozhodnutí ve věci KLASS a další C/a Německo, 1978:
„Státy mohou shledat nezbytným uchýlit se k určitým opatřením jako domovní prohlídky nebo zabavení, aby získaly hmotný důkaz. Je však přitom třeba, aby jejich právní předpisy a jejich praxe skýtaly přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití.“
- Rozhodnutí ve věci NIEMIETZ C/a Německo, 1993“ (MUTATIS MUTANDIS)
„Interpretovat slova „soukromý život“ a „obydlí“ jako zahrnující určitá místa a aktivity profesní nebo komerční povahy by v podstatě odpovídalo předmětu a účelu čl. 8: Chránit jednotlivce před svévolnými zásahy orgánů veřejné moci.“
- Rozhodnutí ve věci LEANDER C/a Švédsko, 1987:
„K zasahování do práva na respektování soukromého života dochází tehdy, jestliže tajné sledování bezpečnostní službou spočívá na informacích ze soukromého života osoby. Přitom není nutné, aby tato osoba skutečně prokázala, že takovéto informace byly použity k její škodě.“
- Rozhodnutí ve věci KRUSLIN C/a Francie, 1990:
„Zasahování se stává porušením tohoto ustanovení, pokud není „v souladu se zákonem“, nesleduje cíl nebo cíle, které jsou legitimní podle čl. 8 odst.
- Rozhodnutí ve věci KRUSLIN C/a Francie, 1990; HUVIG C/a Francie, 1990:
„Slova „v souladu se zákonem“ vyžadují především, aby inkriminované opatření mělo svůj právní základ ve vnitrostátním právu.“
- Rozhodnutí ve věci P.G. a J.H. C/a UK, 2001: (MUTATIS MUTANDIS)
„Nezákonnost se tedy v projednávaném případě týká pouze skutečnosti, že neexistoval žádný zákonný pramen pro zasahování do práva stěžovatelů na respektování soukromého života, a proto takové zasahování nebylo „v souladu se zákonem“ tak, jak bylo toto slovní spojení interpretováno v čl. 8 odst. 2 – Úmluvy.
- Rozhodnutí ve věci GROPPERA RADIO, 1990:
„Existence porušení Úmluvy je myslitelná i při absenci škody.“
- Rozhodnutí ve věci HANDYSIDE, 1976:
„Tím, že uznává právo každé osoby na respektování jejího majetku, garantuje čl. 1 v podstatě vlastnické právo. Právo disponovat vlastním majetkem tvoří tradiční a základní prvek vlastnického práva.“
- Rozhodnutí ve věci TRE TRAKTORER AB C/a Švédsko, 1979:
„Majetkem chráněným čl. 1 se rozumí majetek rodinný, movitý nebo nemovitý jakož i hmotný či nehmotný.“
- Rozhodnutí ve věci ASSELOV a další C/a Bulharsko, 1998“ (MUTATIS MUTANDIS)
„Soud rozhodl, že došlo k porušení (čl. 3) – Úmluvy, neboť do ztracena vyznívající vyšetřování postupu policistů při incidentu nevyvrátilo vážné podezření o tom, že stěžovatel a jeho otec byli podrobení zacházení zakázanému tímto ustanovením.“
Aplikace výše uvedených východisek na případ stěžovatele
Tento dokument se týká údajné domovní prohlídky realizované Policií ČR dne 6. března 2001 v rodinném domě číslo popisné 662 v obci Rymaně, která byla neoprávněná a ilegální, neboť příkaz soudu k domovní prohlídce byl vystaven na rekreační chatu číslo evidenční 0512 v obci Rymaně, což je objekt stojící na vedlejším pozemku a od RD 62 je oddělen plotem.
Popis postupu Policie ČR mimo platnou legislativu – bez fyzické přítomnosti stěžovatele či jeho manželky je popsán v dokumentu II.A. Ústavní soud, hlavu d) ústavní stížnosti v tomto směru „vyřešil“ tak, že se vůbec nezaobíral podstatou protiústavnosti této tzv. „domovní prohlídky“ (Dokument II.F)
Není sebemenší pochybnost o tom, že policie nejenže vnikla do objektu, kam vůbec vniknout nemohla, ale také zfalšovala protokol o místě, kde se tato „domovní prohlídka“ měla konat. Je možné, že právní předpisy samy o sobě skýtají jakési záruky proti zneužití. Skutečnost událostí dne 6. března 2001 v RD
Ochrana jednotlivce před svévolnými zásahy orgánů státu, v žalovaném státě neexistuje, proto tedy stěžovatel uvádí výše i rozhodnutí (2).
V přímé kontroverzi se závěrem Ústavního soudu (příloha VII.HH, str. 4, 1. odst.) je následně rozhodnutí (3), jako důkaz o tom, že Ústavní soud neřešil protiústavnost údajné domovní prohlídky a to protože se „nalézací soud o zjištění učiněná při domovní prohlídce při svém rozhodnutí neopíral“, pročež rozhodnutí (3) jasně uvádí: „Přitom není nutné, aby tato osoba skutečně prokázala, že takovéto informace byly použity k její škodě.“ Z tohoto lze dovodit, že aplikace rozhodnutí (3) je zcela na místě.
K rozhodnutí (4), (5) a (6) stěžovatel podotýká to, co je zřejmé. Celá údajná domovní prohlídka od jejího nařízení, praktického provedení až po zfalšování protokolu o místě, kde se tato konala, nebyla „v souladu se zákonem“, tzn. Že inkriminované opatření nemělo svůj právní základ ve vnitrostátním právu a bylo tudíž nezákonné.
Vzhledem k čl. 1 odst. 1 – Dodatkového protokolu k Úmluvě, stěžovatel předkládá aplikaci rozhodnutí (7), (8) a (9). Jak již totiž bylo popsáno v dokumentu II.A a zmíněno v dokumentu II.B, bylo z RD 662 odcizeno 60.000,- Kč a zlaté šperky, společně s odnosem listin a předmětů, jež jsou sepsány na příloze VII.R. Vzhledem k nepřítomnosti stěžovatele a jeho manželky při provádění tohoto „úkonu“, bylo těžké a prakticky nemožné zjistit, co vše se z RD 662 navíc ztratilo, obzvláště z listinné dokumentace stěžovatele a to z důvodu demolice zařízení RD 662 společně s absolutním nepořádkem, jež po policii v RD 662 zůstal. Ať by to bylo jakkoliv, a uvedené věci by neukradli policisté, ale kdokoliv jiný, bylo to v přímé souvislosti s činností orgánu státu. Škodu, kterou prokazatelně stěžovatel utrpěl, lze minimálně stanovit v usmrcení dvou psů z majetku stěžovatele, neboť v žalovaném státě je pes movitým majetkem. Avšak, i kdyby ani tato škoda nebyla uznána, předkládá stěžovatel k posouzení a aplikaci rozhodnutí (7). Zbylá rozhodnutí pak již jen podtrhují fakt, že z viny orgánů státu stěžovatel utrpěl škodu na majetku.
Rozhodnutí (10) stěžovatel předkládá právě proto, že i tohoto aspektu se týkalo ono „vyšetřování“ beznadějně zakončené přílohou VII.Y a negované přílohou VII.M.
Jelikož však v žalovaném státě nic není samo o sobě a každá záležitost má své další příčiny a důsledky, zdůrazňuje stěžovatel, že události ze dne 6. března 2001, jež se odehrály v RD 662, byly toliko předehrou k dalšímu pokračování ataků stěžovatele ze strany orgánů státu při vedení zmatečního trestního řízení při neexistenci důkazů o vině na spáchání trestného činu vraždy, ze strany stěžovatele.
Závěrečný návrh stěžovatele
Stěžovatel si dovoluje navrhnout soudu, aby shledal porušení čl. 8 – Úmluvy společně s porušením čl. 1 odst. 1 – Dodatkového protokolu ve vztahu k ilegální domovní prohlídce realizované dne 6. března 2001 v rodinném domě číslo popisné 662 v obci Rymaně, okr. Praha – západ.