Dokument III A
Dokument III A – Porušení čl. 8 – Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v souvislosti s instalací odposlechového zařízení
Čl. 8. odst. 1:
„Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence“.
Čl. 8. odst. 2:
„Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem…“
Východiska k Úmluvě
- Rozhodnutí ve věci NIEMIETZ, 1993 (MUTATIS MUTANDIS)
interpretovat slova „soukromý život“ a „obydlí“ jako zahrnující určitá místa a aktivity profesní nebo komerční povahy by v podstatě odpovídalo předmětu a účelu čl. 8: chránit jednotlivce před svévolnými zásahy orgánů veřejné moci.
„Respektování soukromého života musí rovněž zahrnovat do určité míry i právo vytvářet a rozvíjet vztahy s ostatními lidskými bytostmi.
- Rozhodnutí ve věci KRUSLIN C/a Francie, 1990:
Zasahování se stává porušením tohoto ustanovení, pokud není „v souladu se zákonem“, nesleduje cíl nebo cíle, které jsou legitimní podle čl. 8 odst.
- Rozhodnutí ve věci LEANDER C/a Švédsko, 1987: (MUTATIS MUTANDIS)
K zasahování do práva na respektování soukromého života dochází, jestliže tajné sledování bezpečnostní službou spočívá na informacích ze soukromého života osoby, přitom není nutné, aby tato osoba skutečně prokázala, že takovéto informace byly použity k její škodě.
- Rozhodnutí ve věci DUDGEON C/a UK, 1981; BURGHARTZ C/a Švýcarsko, 1994; LASKEY, JAGGARD A BROWN C/a UK, 1997:
Termín „soukromý život“ nelze vyčerpávajícím způsobem přesně definovat. Určení pohlaví, jméno, sexuální orientace a sexuální život jsou důležitými součástmi osobnostní sféry chráněné čl. 8 – Úmluvy.
- Rozhodnutí ve věci KRUSLIN C/a Francie, 1990; HUVIG C/a Francie, 1990:
Slova „v souladu se zákonem“ vyžadují především, aby inkriminované opatření mělo svůj právní základ ve vnitrostátním právu.
- Rozhodnutí ve věci P.G. a J.H. C/a UK, 2001: (MUTATIS MUTANDIS)
„Nezákonnost“ se tedy v projednávaném případě týká pouze skutečnosti, že neexistoval žádný zákonný pramen pro zasahování do práva stěžovatelů na respektování soukromého života, a proto takové zasahování nebylo „v souladu se zákonem“ tak, jak bylo toto slovní spojení interpretováno v čl. 8 odst. 2 – Úmluvy.
- Rozhodnutí ve věci ASSENOV a další C/a Bulharsko, 1998: (MUTATIS MUTANDIS)
Soud rozhodl, že došlo k porušení (čl. 3) – Úmluvy, neboť do ztracena vyznívající vyšetřování postupu policistů při incidentu, nevyvrátilo vážné podezření o tom, že stěžovatel a jeho otec byli podrobení zacházení zakázanému tímto ustanovením.
Aplikace výše uvedených východisek na případ stěžovatele
Tento dokument se přímo vztahuje na ilegální instalaci odposlechového zařízení v RD 662 v obci Rymaně, pořizování zvukových nahrávek ze soukromí stěžovatele a jeho manželky a následné přepsání těchto záznamů do písemné podoby a jejich existence ve spisovém materiálu do dnešních dnů. Vše bez relevantního příkazu soudu vztahujícícho se k bydlišti stěžovatele v roinném domě číslo popisné 662 v obci Rymaně, Praha – západ.
Popis skutečností postupu orgánů police ČR je rozepsán v dokumentu II.A v ústatní stížnosti (příloha VII.GG) byl problém uveden pod hlavou e) a Ústavní soud se k tomuto problému nevyjádřil, ani se s ním nijak nevypořádal. (viz. Dokument II.F)
O skutečnosti, že násilné vniknutí do objektu RD 662, na který se nevztahovalo povolení soudu, a následná instalace odposlechového zařízení bylo zásahem do soukromého života a obydlí stěžovatele čl. 8 – Úmluvy, dle názoru stěžovatele, byl porušen, neboť tím, že orgány státu k útoku na soukromí stěžovatele zneužily povolení soudu na jiný objekt, došlo k porušení ochrany jednotlivce, protože zásah orgánů veřejné moci „byl svévolný“. (rozhodnutí 1). Tím, že orgány státu nerespektovaly soukromý život stěžovatele, porušily jeho právo vytvářet a rozvíjet vztahy s ostatními lidskými bytostmi.
Vzhledem k rozhodnutí (2) je zřejmé, že zásah do soukromí stěžovatele nebyl v souladu se zákonem a s ohledem na faktickou nepoužitelnost pořízených záznamů a jejich obsahovou irelevanci, lze stanovit, že zasahování nebylo nezbytné v demokratické společnosti. Skutečným důvodem totiž byl záměr policie realizovat „vhodnou operativní kombilaci“(viz. příloha VII.4)
Rozhodnutí (3) a (4) jsou zde akcentována v přímé souvislosti s obsahem přílohy VII.N, protože do dnešních dnů je pro stěžovatele absolutně nepřípustné, aby v jakémkoliv spise vedeném státem, byly záznamy průběhu sexuálních aktivit mezi ním a jeho manželkou. Přestože tyto záznamy nebyly přímo zneužity k jeho škodě, již samotný fakt jejich existence je dle stěžovatele pobuřující a neslučitelný s principy demokratické společnosti a právním státem.
Vrátí-li se stěžovatel k problému nezákonnosti takového opatření, pak rozhodnutí (5) a (6) jsou zde uvedena, k podtržení skutečnosti, že veškerá činnost orgánů státu okolo RD 662 nebyla v souladu se zákonem.
Konečně rozhodnutí (7) je zde uvedeno pro zdůraznění absolutní neochoty kontrolních orgánů vyšetřit postup policie, kdy oficiální ukončení vyšetřování proběhlo až ke dni 15. listopadu 2002 (viz. příloha VII.4). Závěr tohoto do ztracena vedeného vyšetřování byl po zásahu komise poslanecké sněmovny Parlamentu ČR negován obsahem přílohy VII.M, kdy tříměsíční aktivní činnost Policie ČR, absolutně ilegální, byla prohášena za „administrativní pochybení“.
Jak již bylo uvedeno, Ústavní soud se tímto problémem odmítl zaobírat a zcela ho ignoroval.
Nad rámec obsahu této stížnosti, stěžovatel upozorňuje, že v roce 2003 podal stížnost k soudu v tomto směru (č. 4808/03), která však, právě proto, že proti postupu kontrolních orgánů, tehdejší advokát odmítl podat ústavní stížnost, byla soudem odmítnuta pro nevyčerpání opravných prostředků. Nicméně, vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud tuto námitku v ústavní stížnosti, zcela ignoroval, stěžovatel si dovolí předjímat, že i kdyby ústavní stížnost tehdy podána byla, dopadla by stejně, jako ta na příloze VII.GG, neboť Ústavní soud ČR, v žalovaném státě je dlouhodobě neobsazen a zjevně neplní svou funkci „ochránce ústavnosti“, ale je pouhou „trafikou“ pro přestárlé politiky a další osoby.
Závěrečný návrh stěžovatele:
Stěžovatel si dovoluje navrhnout soudu, aby shledal porušení čl. 8 – Úmluvy, ve vztahu k neoprávněné instalaci odposlechového zařízení, pořizování záznamů ze soukromého života stěžovatele a jeho manželky a k existenci přepisů těchto záznamů ve spisech žalovaného státu, jež byly pořízeny v rodinném domě číslo popisné 662 v obci Rymaně, okr. Praha – západ.