Případ druhý: Zavražděný Martin Srb
Nejdříve úvodem, po udělení obvinění jsem vyšetřovateli uvedl verzi, ve které jsem vše hodil na mrtvého komplice Jaroslava P. a také jsem se vůbec nezmínil o okrajové účasti další osoby. V té době našeho společného známého Milana Ch. Později jsem svou výpověď změnil, vraždu Martina Srba jsem vzal na sebe a z Milana Ch. jsem udělal dalšího organizátora této vraždy. Podlehl jsem totiž tlaku (vyhověl) policie, jejich vysvětlování a přemlouvání, že Jaroslav P. jim na vraždu profilově nesedí, že mi to soud neuvěří a stejně to bude na mně, že když jsem ho (Jaroslava P.) později zabil, neměl bych to prý na něj házet, že oni přece vědí i o podílu Milana Ch. na té vraždě a prý mi to dost uškodí, když to tam také neuvedu, že prý oni mi přece chtějí pomoct. Vyšetřovatel si to nadiktoval, já mu to odkýval, podepsal a z Milana Ch. byl najednou další organizátor vraždy Martina Srba. Rád bych to tedy vše uvedl na pravou míru, u vraždy Martina Srba byli pouze dva lidé, já a Jaroslav P., ten je ale bohužel mrtvý a já říkám, že to bylo takto:
- Někdy v červnu 1995 mě můj známý Jaroslav P. seznámil s jistým Martinem Srbem.
- Bylo to večer v herně BILLIARD SVĚT Praha – Újezd, hned při prvním setkání nás všechny tři, tedy mně, Milana Ch. a Jaroslava P. pozval k sobě domů, Jaroslav P. a Milan Ch. se s ním tuším oba znali už delší dobu.
- Jaroslav P. nás odvezl svým autem před dům Martina Srba v obci Škvorec, kde jsem díky tomu, že jsem měl už dost upito, zůstal spát v autě před domem.
- Nevím, v kolik hodin jsme tam přijeli, ani za jak dlouho mě po návštěvě Jaroslav P. a Milan Ch. vzbudili, když jsme odjížděli.
- Jaroslav P. mě pak ještě vezl domů a po cestě hovořil o tom, že mu Martin Srb sdělil, že chce vycestovat někam do zahraničí a zůstat tam, hlavně vyprávěl o tom, jak se mu chlubil svým majetkem, dokonce jim měl ukázat trezor, ve kterém prý má asi 1,5 milionu kč v USD a snad mu je měl prý i ukázat.
- Hned druhý den mě Jaroslav P. navštívil, znovu začal o té návštěvě u Martina Srba, ale už v tom smyslu, že by bylo dobré ho o ty peníze v trezoru připravit.
- Nakonec přišel s tím, že Martina Srbu někam vylákáme a získáme jeho klíče od trezoru, který prý už pak nebude problém vybrat.
- Na naléhání Jaroslava P. jsem opatřil střelnou zbraň, revolver ráže 38 SPECIAL, s jehož pomocí jsme chtěli získat ony klíče od trezoru, že Martina Srba budeme muset kvůli tomu usmrtit, už bylo jasné (on to také Jaroslav P. jasně řekl).
- Bohužel také předpokládal, že ho zastřelím já, protože jsem se jednou v opilosti svým komplicům (Jaroslavu P. a Milanovi Ch.) svěřil s tím, co jsem udělal v OD KRONE.
- Jaroslav P. si asi myslel, že mi to po „zkušenosti“ v OD KRONE nebude dělat potíže, mě se do zastřelení Martina Srba ale nechtělo, protože byl docela v pohodě, měl i podobné zájmy jako já, prostě se mi to celkově nelíbilo, což se ovšem zase nelíbilo Jaroslavu P.
- Za pár dní mě Jaroslav P. znovu vyhledal s tím, že jdeme realizovat to, co se „dohodlo“ (celé to bylo z jeho hlavy), bylo vidět, že ty peníze hodně chce, což bylo patrné i z toho, že když jsem byl na vážkách, zda do toho s ním mám opravdu jít, překvapil mě vlastní iniciativou, vzal si ode mě zbraň s tím, že on sice ještě nikoho nezabil, ale že si to prý „zkusí“ a když nenajde odvahu to udělat, zahrajem to do autu, vymyslíme si nějakou výmluvu a pojedem do herny zachlastat.
- Tak jsme tedy jeli spolu k Martinovi Srbovi domů, přijeli jsme k němu až za tmy s tím, že pojedeme na kulečník, jsme ho vylákali ven, až v autě jsme mu řekli, že se musíme ještě po cestě někde zastavit.
- Zajeli jsme na parkoviště, kde se říkalo u Pávka na okraji obce Úvaly, mohlo být tak 22-23:00 hodin.
- Řekli jsme mu, že tam máme obchodní schůzku a že zde musíme chvíli počkat, vystoupili jsme všichni z auta a klábosili, tak jsme tam čekali možná už 15 min. a pořád nic, tak jsem byl už přesvědčen, že se Jaroslav P. k tomu neodhodlal a že to tedy odpískáme.
- Martin Srb už začínal stejně jako já být dost nervózní a řekl Jaroslavu P., aby ho odvezl do herny a pak ať si vyřídí ty své obchody.
- Bylo sice pozdě v noci, ale už vlastně léto, noc jasná a ještě reflektory kolemjedoucích aut (to parkoviště je u hlavního tahu mezi Kolínem a Prahou u Čechobrodské), bylo tedy slušně vidět obrysy postav nás všech.
- Už jsem to nečekal, ale najednou TO přišlo, pohyb, rána, záblesk a Martin Srb křičí, chytá se za hrudník a kácí se na zem.
- A najednou je to tady zase, opět ten zlý sen, noc a na zemi postřelený křičící člověk, neviděl jsem, kam přesně ho Jaroslav P. střelil a jak moc je raněný, ale jedno bylo jisté – je to tady zase, ta hranice, odkud už se (TO) nejde vrátit zpět, byla tímto překročena, s tím už se nedalo nic dělat, už úřadoval strach, obavy z následků, někdo mohl slyšet výstřel a křičet ho, co když to viděl nebo vidí někdo z kolemjedoucích aut a zastaví, nebo z první hospody zavolá policii, prostě rychle, co teď?
- Jaroslav P. byl asi v nějakém šoku, stál tam, držel v ruce ten revolver a šermoval s ním kolem sebe a pak jsme na sebe začali křičet, já asi něco jako „ať kurva něco udělá“, aby Martin Srb neřval, že se tam může kdykoliv někdo objevit a on zase na mě, že už to nezvládne, ať udělám něco já.
- Vytrhl jsem mu tedy z ruky revolver, naklonil jsem se nad ještě se zmítajícího Martina Srba a střelil jsem ho do hlavy, asi do spánku, pak najednou ztichl a kromě projíždějících aut nebylo nic už slyšet.
- Po chvilce mi Jaroslav P. řekl, abych nečuměl a pomohl mu zatáhnout tělo za auto, aby nebylo ze silnice vidět (nějak podezřele rychle se vzpamatoval), potom otevřel kufr u auta a já si všiml, že má celý vnitřek kufru vyložený velkým igelitem, naložili jsme tělo Martina Srba a jeli na chalupu rodiny Jaroslava P. v několik kilometrů vzdálené obci Přišimazy (asi
- Když jsme tam přijeli, tak Jaroslav P. s autem zacouval na dvůr a k mému překvapení z domu vyšel Milan Ch. a zajímal se, co se děje, odkud jedem, atd.
- Jaroslav P., když zaparkoval, zašel s Milanem Ch. do domu a říkal u toho něco jako že mu vše vysvětlí, co mu tehdy opravdu řekl nevím, ale údajně prý, že jsem se zbláznil a zastřelil Martina Srba a že jsem prý tak nevyzpytatelný a nebezpečný, že bude nejlepší, když mi oba pomohou ukrýt mrtvolu, to prý já jsem tak moc chtěl ty peníze v trezoru, a když mi o nich Jaroslav P. řekl, prý mi přeskočilo a Martina Srba jsem zastřelil, tedy aspoň tak nějak mi to později tlumočil Milan Ch.
- Hned po jejich rozhovoru jsme rozsvítili na dvoře a otevřeli kufr u auta, abychom prohledali mrtvolu Martina Srba, když jsme kufr u auta otevřeli, Milan Ch. pronesl nějaká slova údivu plus nějaký další komentář této situace, asi tomu pravděpodobně až do poslední chvíle nevěřil (tedy až do otevření kufru u auta).
- Při prohledávání jsme našli klíče od domu, peněženku s doklady a v podpažních pouzdrech 6 nožů, 4 vrhací typu PAKISTÁN a 2 nože S.O.G., tedy něco jako útočné nože pro speciální armádní jednotky, ale to hlavní – klíče od trezoru u sebe neměl, ačkoliv Jaroslav P. tvrdil, že je nosí stále u sebe, prostě je najednou neměl.
- Může to znít jakkoliv cinicky, protože špatné je vůbec obecně vzato někoho zabít, a teď najednou zjištění, že jsme někoho zabili vlastně zbytečně, protože to, kvůli čemu jsme ho zabili, on u sebe prostě nemá, to je šílený pocit.
- Poté ještě ke všemu Jaroslav P. navrhnul, že půjdeme do domu Martina Srba a se zbraní donutíme jeho manželku, aby nám od trezoru vydala, okamžitě jsem odmítl se něčeho takového účastnit, byla doma se dvěma dětma (myslím, že se dvěma) a kdo ví, jak by to mohlo skončit, prostě vůbec jsem byl proti tomu.
- Jaroslav P. (museli jsme se zbavit mrtvoly) tedy využil toho, že mu matka přikázala, aby z příjezdové cesty ve dvoře odstranil řadu dlaždic a srovnal terén tak, aby mohl být později zatravněn.
- Jaroslav P. proto rozhodl, že mrtvolu Martina Srba v těchto místech zakopem, našli jsme nějaké nářadí a společně vykopali obdélníkovou jámu, asi
- Do jámy jsme pak hodili tělo Martina Srba, Jaroslav P. ho ještě posypal vápnem a hodili jsme tam i ty 4 vrhací nože, jámu jsme zaházeli a urovnali terén.
- Jaroslav P. mě pak ještě požádal, abych se zbavil dokladů a peněženky Martina Srba, tak jsem je zatížil dvěma noži S. O. G. a zahodil je druhý den do rybníka u nás v obci, nedaleko mého bydliště.
- Po několika dnech mě Jaroslav P. navštívil znovu s tím, že pozoroval dům Martina Srba a že tam v noci bývá tma, tedy doma nikdo není a mohli bychom ukrást ten trezor s penězi z garáže.
- Do domu Martina Srba nakonec Jaroslav P. pro ten trezor poslal Milana Ch. a mě, pravděpodobně mu slíbil nějaké peníze a evidentně tam on sám jít nechtěl.
- Přišli jsme k domu z opačné strany přes pole, pomocí klíčů, které jsme u Martina Srba našli, jsme vešli dovnitř domu a prošli do garáže, kde byl ten trezor. Byl to nějaký starší trezor, asi
- Chvíli jsme trezor nesli, chvíli kutáleli k autu s tím, že ho odvezeme ke mně domů do dílny a tam ho autogenem otevřu, když se mi to podařilo, zjistili jsme, že je v tom trezoru jen kuponová knížka a jinak je prázdný.
- Až později jsme se dozvěděli, že když Martin Srb „zmizel“, jeho manželka peníze z trezoru vybrala a nechala se od známého odvézt s dětmi k rodičům.
- V době, kdy už se po Martinu Srbovi oficiálně pátralo, jsme byli v této souvislosti vyslýcháni policií, protože jeho manželka samozřejmě policii řekla, že ho naposledy viděla v naší společnosti, řekli jsme ale, že tenkrát před tou hernou Martin Srb nastoupil do auta k nějakému svému známému, se kterým pak odjel, a že ten večer už jsme ho neviděli, popsali jsme policii to údajné auto a policie na nic dalšího nepřišla.
- Faktem je, že Jaroslav P. byl po tom výslechu značně nervózní, věděl jsem, jaký je a bylo mi jasné, že pokud by se na něco přišlo, hodil by to na mě, stejně tak jako jsem se o to po jeho smrti a svém zatčení v roce 1996 pokusil já, hodit to celé na něj.
- Pravda je ale taková, že Jaroslav P. to vymyslel a za mého přispění to bohužel i zrealizoval, teď lituji nejen smrti Martina Srba, ale i toho, že do toho Jaroslav P. namočil i Milana Ch., ten se k tomu dostal jen díky tomu, že ho Jaroslav P. nechal na té chalupě čekat na náš příjezd, potom už více méně musel s námi spolupracovat, v takové situaci by asi těžko někoho odmítl.
Komentáře
Přehled komentářů
"...tady mi nezbývá, než s ním od nadpisu Čest za Martina Srba až do konce souhlasit. Je to opravdu ironie, že jsem uvěřil a nechal se přemluvit, abych svému známému Jaroslavu Pavlíčkovi pomohl Martina Srba zabít a oloupit. Ten Michal možná Jaroslava Pavlíčka zná, i Jaroslav P. se považoval za kamaráda Martina S., možná i proto se nechal odvézt na to parkoviště kamiónů, aniž měl nějaké podezření, že by se mu mohlo něco stát. I tento případ mě už dlouho mrzí, už tenkrát mi byl ten Martin S. sympatičtější než můj komplic Pavlíček (podrazák) a ještě ke všemu měl Martin S. ženu a dvě malé děti, nemluvě o tom, že to o těch penězích a pohádkách v tom komentáři může být pravda. Já jsem ty Srbovi peníze, o které jsme ho měli oloupit, vlastně nikdy neviděl, věřil jsem Pavlíčkovi, že je viděl on a zda vůbec existovali, nevím dodnes, tak to je opravdu ironie. V současné době na to téměř denně myslím (na všechno) a prostě nechápu po těch letech, jak jsem do něčeho takového mohl jít a ještě i kvůli Pavlíčkovi. Jinak ty jména, co v tom komentáři zmiňuje, všechny samozřejmě znám, jsou to mojí bývalí kolegové ze střeleckého klubu v Úvalech, na ty mám spoustu dobrých vzpomínek, to byla parta, které jsem se měl držet, píšu to vlastně i v tom dokumentu pro ČT.
Re: Michalovi:
František, 18. 10. 2011 12:13Nevím, jestli se obsah těchto stránek skutečně může dostat k uvězněnému O.Biedermanovi, ale stejně... Poznal jsem jenom zlomek bolesti rodiny zavražděného Martina Srba, jeho rodičů, sestry, manželky, dnes už dospělých synů. Kdyby ale bylo možné v jediný okamžik pocítit všechnu tu bolest, každé srdce by z toho prasklo. Když se dívám na vaše fotografie, hrůzou se mi zatmívá před očima. Přeju vám, aby vám Bůh odpustil.
úžasný...
host, 9. 7. 2009 23:47
když někdo někoho zabije třeba v afektu a pak žádá o podmínku, může se to zohlednit. Co by se mělo zohlednit v tomto případě?!?
To, že to bylo připravené... že to byla předem naplánovaná vražda... že jste tam jeli s úmyslem toho člověka zabít...
Hnus, hnus, hnus a doufám, že tě ty šmejde nikdy nepustěj a chcípneš v krimu. Takový lidský odpad nemá mezi lidmi co dělat!
Oko za oko zub za zub!!!!
Vlastina , 11. 10. 2008 20:57Takové lidské zrůdy zaslouží jen smrt!Stvoření bez emocí a lidského citu....jak někdo může něco takového udělat???Nechápu to!!!Člověk vážící si života,nikdy neveme život druhému.Jste odpadem na zemi,mohl by jste se radovat z peněz potříštěných lidskou krví???Pak si nezasloužíte žít.....chudák vaše matka,jakou stvůru to porodila!!!!
to jo teda
petr19, 17. 1. 2008 18:28No teda tohle je opravdu něco nepochopitelného, je mi z toho zle. Bohužel si přeji aby ste se z vězení nedostal ani nikdo jíný jako vy. Kdybyste se dostal na svobodu mohla by vás znovu strhnout nějaká parta protože dnešní diskotéky jsou mnohem zábavnější. Nakonec byste mohl litovat dalších zlých činů. Konal ste hrozné zlo. Byl jste zlý. Pokud jste opravdu litoval tak byste své komplice zradil mnohem dříve. Parta vrahů se ale asi těžko zrazuje to chápu. Je mě líto vašeho osudu nicméně bych vás nerad potkal někde na ulici. Pokud vás pustí v roce 2016 snažte se být dobrý jak jen to jde. V tom je pravé štěstí. Vždyť nejlepší věci jsou zadarmo
stačí
petr, 27. 11. 2007 12:48stačí mi dočist Váš připad sem k "2" aby se mi potvrdilo že tvorové vašeho ražení jsou slaboši a ubožáci.Přeji vám hodně dlouhý život a nemožnost propuštění na podmínku.Hodně užitečných živočisných druhů vymírá a váš druh (bohužel živočišný" žije stále.Je to nespravedlivé
Čest za Martina Srba
Michal, 21. 8. 2007 22:21
Martin Srb byl můj nejlepší kamarád z Úval a v životě by mne nenapadlo, že takhle skončí. Jsem z toho celkem v šoku, protože dozvědět se o jeho smrti z těhlech stránek, to jsem zrovna nečekal.
Ale asi i o tom je život. Kdysi jsme spolu začali chodit do střeleckého klubu. V době, kdy tam ještě Oťák vůbec nechodil a ani netušil, že se tam za 10 let přihlásí. Duchan, Ťupa, Rovenský .. nikdo z nich tam tenkrát ještě nebyl.
Je to ironie, že on byl takovej důvěřivka společenskej (holt to je vliv Baráčníků, všichni jsou strejci a přátelé) a nečeká od lidí, že ho zabijou kvůli penězům, který nemá. Docela mne šoklo, že to parkoviště kamiónů, kolem kterýho jsem chodil i jezdil, že zažilo i takové věci.
No nic. Jen si říkám, jestli ten život není ironickej. Pořád se mi nechce věřit že by někdo mohl zabít někoho kvůli tomu, že mu vypráví pohádky.
Michalovi:
Oto skrze autorku Lady Draculeu, 8. 9. 2007 10:03