Jak napravit pachatele - teorie a praxe
Průběh výkonu trestu odnětí svobody a resocializace odsouzených osob jako nežádaný a nemožný výsledek
V souvislosti s resocializací odsouzených osob v rámci výkonu trestu odnětí svobody, jakožto nástroje pro dosažení nápravy pachatelů trestné činnosti, jsou jednotlivým odsouzeným osobám stanovovány tzv. Programy zacházení, které se skládají z povinných a nepovinných aktivit, zprostředkovávaných více, či méně odbornými zaměstnanci vězeňské služby - konkrétní věznice.
Tito odborní zaměstnanci jsou Sociální pracovník, Speciální pedagogický pracovník, Psycholog, Vychovatel. Programy zacházení jsou stanovovány na základě VSTUPNÍCH pohovorů s kompetentními osobami při příchodu odsouzené osoby do kmenové věznice, to je věznice určená odsouzené osobě jakožto věznice, která by měla splňovat zákonné požadavky a disponovat takovými možnostmi, které povedou k nápravě odsouzené osoby tedy resocializace.
Programy zacházení jsou stanovovány na základě vyhodnocení tzv. vnějších a vnitřních rizik odsouzené osoby, což v praxi znamená, jak je odsouzená osoba vnímána v důsledku závažnosti spáchané trestné činnosti a jak důsledné povinnosti a opatření by se dotčené osobě měly v rámci výkonu trestu odnětí svobody uplatňovat.
Programy zacházení ve výkonu trestu odnětí svobody jsou tři:
- Minimální program zacházení (Ten se vztahuje na pachatele trestné činnosti, kteří dle názoru kompetentních pracovníků nevyžadují žádná speciální opatření, ani žádný speciální přistup – jednoduše VS ČR počká, až jim uplyne trest a propustí je na svobodu)
- Standardní program zacházení (Ten se vztahuje na osoby, které jsou vlivem již zmíněných vnitřních a vnějších rizik vyhodnocovány jako více závadové – to se vztahuje na pachatele trestné činnosti, kteří dle názoru kompetentních pracovníků vyžadují standardní opatření a standardní přístup – jednoduše VS ČR počká, až jim uplyne trest a propustí je na svobodu)
- Speciální program zacházení (Ten se vztahuje na pachatele trestné činnosti, kteří dle názoru kompetentních pracovníků vyžadují speciální opatření a speciální přístup – jednoduše VS ČR počká, až jim uplyne trest a propustí je na svobodu)
Formální Rozdíly mezi jednotlivými programy zacházení jsou pouze v počtu povinností a aktivit v procesu plnění programu zacházení, který se vyhodnocuje:
- a) 1 krát za pul roku
- b) 1 krát za 3 měsíce
- c) 1 krát za 2 měsíce
Podle typu umístění odsouzené osoby, dle rozsudku soudu, či na základě rozhodnutí ředitele konkrétní věznice, do tzv. Typů zabezpečení (Nízký, Střední, Vysoký – stupně zabezpečení)
Faktické rozdíly mezi jednotlivými programy NEJSOU ŽÁDNÉ.
Program zacházení je odsouzenou osobou plněn / plněn částečně / neplněn s ohledem na skutečnost, zda - li v průběhu sledovaného období byla či nebyla odsouzená osoba KÁZEŇSKY trestána, či s ní byl proveden ÚSTNÍ POHOVOR za přestupky / provinění různě závažného charakteru.
Od naprosto banálních přestupků typu 6 Knih na polici, namísto povolených 5. Až po přestupky / provinění typu držení a užívání mobilních telefonů, omamných a psychotropních látek, které již hraničí i s trestně právní odpovědností dotčené osoby.
REALITA je však taková, že Vězeňská služba je naprosto zoufale neúspěšná v rámci nejen záchytu těchto prostředků, ale především v samotném finálním důsledku v řízení v rámci kázeňského či trestně právního a to vlivem vlastní liknavosti, neznalosti a porušování práv odsouzených při vyšetřovacím procesu.
Vyhodnocování programu zacházejí a jeho plnění tedy spočívá v absolvování nebo i neabsolvování více, či méně absurdních aktivit či kroužků povinného i nepovinného charakteru. Mnohé programy, které uplatňují jednotlivé věznice v rámci programu zacházení, jsou tak absurdní a vedeny tak nekompetentně, že Ústavní soud České republiky zpochybnil zcela racionálně nejen jejich platnost, ale především smysluplnost.
Pro příklad můžeme uvést nepovinnou aktivitu programu zacházení Finanční gramotnost – ve které se odsouzené osoby, například za nejzávažnější hospodářskou trestnou činnost významného rozsahu (většinou se jedná o řádově desítky až stovky milionu korun způsobené škody) učí významu bankovního účtu a „kompetentní“ pracovník je provází bez jakéhokoli finančního vzdělání procesem, jak založit bankovní účet v bance. Když odsouzené osoby disponovaly a mnohdy ovládaly fyzické a právnické osoby, které využívali pro páchanou trestnou činnosti.
Pro další příklad můžeme uvést nepovinnou aktivitu programu zacházení Program „ZZZ“, který ve svém významu zahrnuje tři složky (Zastav se, Zamysli se, Změň se), kdy tento nepovinný program, trvající 3 měsíce a spočívající v několik skupinových sezeních v rámci kolektivu odsouzených a několik písemných testů, zpracovaných „kompetentními osobami“ – má mít za důsledek skutečnou vnitřní změnu osobnosti odsouzené osoby.
Vnitřní změna osobnosti, dle vyjádření odborníků z oblasti psychiatrie a psychologie spočívá v individuální a dlouhodobé práci s dotčenou osobou. Je proto zcela nereálné, aby výsledkem pseudo-programů podobného typu bylo dosaženo něčeho jiného, než – li zcela neobjektivních výstupů, které jsou založeny na vzájemné informovanosti odsouzených osob o průběhu i obsahu jednotlivých sezení i písemných testů a tedy vzájemnou informovaností o požadovaných reakcích a výsledcích, zcela neguje a nuluje jakýkoli význam dotčeného programu.
Pakliže se však odsouzený neúčastní zcela zbytečných a nefunkčních aktivit je jeho program vyhodnocení vyhodnocován negativně. Odsouzené osoby mnohdy čelí atakům své-vůle zaměstnanců dotčených věznic v souvislosti s přímým vydíráním odsouzené osoby, aby se účastnila programu zacházení i přesto, že se mnohdy jedná o nepovinnou aktivitu programu zacházení, jinak se to negativně odrazí na písemném hodnocení odsouzené osoby pro podmíněné propuštění na svobodu.
Nadto samotné Okresní soudy na neabsolvování dotčených aktivit nepovinného typu, ba dokonce i povinného typu, nehledí jako na překážku v posuzování žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění.
Program zacházení je tedy plněn pouze tím, že odsouzená osoba ničeho zásadního nečiní, není problémová, ničeho zásadního nepožaduje, anebo naopak odsouzená osoba plní zcela nefunkční, komplexně nic neřešící programy a aktivity, které mu byly stanoveny na základě subjektivního názoru zaměstnance vězeňské služby, který je mnohdy sám účastníkem negativní psychologické změny osobnosti v důsledku dlouhodobého výkonu povolání, které je náročné nikoli z pohledu prostředí, ale z pohledu nemožnosti cokoli ovlivnit vlivem vlastní iniciativy a to v důsledku systémového selhání v oblasti přístupu k odsouzeným osobám za účelem resocializace odsouzených osob.
Je nutné vyzdvihnout jednotlivce mezi zaměstnanci vězeňské služby, kteří do tohoto prostředí jdou dobrovolně pracovat s problémovými klienty, mnohdy velmi problémovými. Tito zaměstnanci však naráží na systémové nedostatky, překážky, které takovýmto zaměstnancům zabraňují vykonávat svá přesvědčení v souvislosti s nutnou změnou přístupu.
Je nutné podotknout, že zaměstnanci a především odborní zaměstnanci čelí velkému tlaku, je nutné podotknout, že v rámci interní psychologické péči zaměstnanců vězeňské služby pro duševní hygienu a zkoumání psychického stavu, je tato činnost stále vnímána, jako dogma, které se vztahuje k přímé úměře nemoc.
Je nutné také podotknout, že stres, kterému dotčení zaměstnanci čelí, na jedná straně plynoucí z deformovaných osobnostních rysů odsouzených osob po mentální, názorové, postojové, hodnotové stránce a na straně druhé z vlastních interních překážek ve výkonu povolání, což je významným faktorem, který negativně ovlivňuje přístup odborného personálu ve vězeňské službě, což se následně v přímé souvislosti promítá i na pracovní výkony dotčeného odborného personálu.
Tato skutečnost v konečném důsledku má negativní vliv na odsouzené osoby, které v rámci výkonu trestu odnětí svobody nedojdou žádné, či minimální osobnostní změny, nad rámec toho nejsou odsouzené osoby mnohdy schopny řešit praktické a faktické kroky k narovnání situace, nebo alespoň ke zmínění důsledků plynoucích z páchání trestné činnosti pro samotné osoby odsouzené, ani pro své okolí, či společnost.
Dotčení zaměstnanci vězeňské služby mají samozřejmě možnost volby, mohou z velmi nehostinného prostředí odejít, nicméně finanční smyčka, kterou vězeňská služby svým zaměstnancům uvázala okolo pomyslného krku, je natolik zajímavá, že předčí i racionální vyhodnocení dlouhodobých a mnohdy neměnných důsledků v psychickém stavu zaměstnance.
Průměrný čistý výdělek odborného pracovníka se pohybuje okolo 35.000 čistého včetně rizikových a jiných příplatků – benefitů ve formě stravného, které činí nižší řádky desítek korun denně za plno-hodnotnou stravy – kterou si mimo jiné odnášejí zaměstnanci i pro své rodinné příslušníky, včetně bezplatného jízdného v rámci působnosti dotčené věznice prostřednictvím MHD aj…
V takovém případě je racionální úvaha takového zaměstnance zaslepena materiálními jistotami, které však zcela popírají skutečný problém a tím je deformace zaměstnanců po psychické stránce, která má vliv nejen na zaměstnance samotné, ale také na odsouzené osoby, které dostávají nulový zájem, nebo minimálně nutné.
Tyto fakty mají v konečném důsledku vliv na absolutně alarmující čísla výskytu recidivy odsouzených osob a minimální procento úspěšnosti kompletní resocializace odsouzené osoby, která nekončí v okamžiku propuštění osoby na svobodu, ale naopak tímto krokem pokračuje a proces dokončení resocializace je fakticky nemožný v rámci reálného prostředí a to vlivem všech nepříznivých systémových chyb, které není v tuto chvíli vůle napravit, protože resocializace by znamenala úbytek odsouzených recidivistů, kteří jsou významnou masou v rámci počtu vězněných osob v České republice.
To by v konečném důsledku znamenalo NEPOTŘEBNOST kvantity státní zaměstnanců přímě, či nepřímě navázaných na vězeňství. To by znamenalo nutnost takových osob se prosadit ve zcela běžném tržním a především konkurenčním prostředí na trhu práce. A vzhledem k přístupu, deformaci osobnostních rysů vlivem dlouhodobého uvěznění ve vězeňském systému, není reálné.
Problém recidivy a neúspěšné resocializace není všeobecně platné dogma v podobě nezájmu odsouzených o skutečnou změnu. Ale ve zcela absurdním, nefunkčním procesu resocializace ve výkonu trestu odnětí svobody a PO výkonu trestu odnětí svobody.
V závěru lze tedy konstatovat paradox, že rukojmími a skutečnými odsouzenými vězeňského systému nejsou pachatelé trestné činnosti, ale tzv. druhá strana. (Vězeňská služba samotná a především její vlastní zaměstnanci).
Je tedy nutné učinit tyto změny:
- Stanovovat a především PRAKTICKY REALIZOVAT kvalitní a individuální programy zacházení pro odsouzené osoby (především recidivisty) na základě erudovaných poznatků – nikoli cyklicky bez jakékoli snahy vystihnout a zanalyzovat podstatné vady v osobnostních rysech osoby odsouzené k výkonu trestu odnětí svobody.
- Zpřístupnit kreativní práci odborných zaměstnanců v rámci interních procesů každé věznice.
- Zapomenout na tvrzení, „co fungovalo do teď, bude fungovat i nadále“.
- Odblokovat tedy zacyklené a nefunkční modely při práci s odsouzenými osobami ze strany vedení jednotlivých věznic.
- Fluktulovat odborné zaměstnance VS ČR v rámci vězeňství z dosahu odsouzených osob.
- Stanovovat povinné a nutné absolvování revizních psychologických posudků zaměstnanců VS ČR u externích odborníků.
- Zajistit legislativní změny k ochraně odsouzených osob po výkonu trestu odnětí svobody pro zdárné dokončení resocializace a stabilizace odsouzené osoby v oblasti sociální, finanční.
Zdroj:
Český Fair Trade Institute