Případ 8
Protokol o výslechu poškozené, dne 3. 12. 2003 v Praze, p. Valentová, vyšetřovatel mjr. Rosák:
Poškozená vypověděla: „...k mému přepadení dne 2. 3. 2002 mohu znovu uvést, že jsem se vracela z nákupu kolem 12:30 hod., a když jsem přišla před dům, kde bydlím, tak tam stál nějaký muž. Muž stál u zvonku a říkal, že se nemůže dozvonit. Já jsem odemkla a on se mnou vešel do průjezdu, a zeptal se mne, zda může se mnou se svést výtahem. Já jsem vstoupila před další dveře do domu, které jsem si odemkla a on vešel za mnou. Já jsem šla ke svému bytu, odemkla jsem si a vešla do bytu a zavřela jsem za sebou. Muž zůstal stát v přízemí. Po chvilce na mne někdo zazvonil. Otevřela jsem dveře a za dveřmi stál ten stejný muž a říkal, že jde za někým v domě, ale že ten není doma. Slušně mě požádal o tužku a papír. Poté, aniž bych ho pozvala, vešel dovnitř do mého bytu a zavřel za sebou dveře, šel rovnou do kuchyně a já jsem ŠLA ZA NÍM. V kuchyni řekl, abych mu dala peněženku, abych nekřičela. Protože jsem měla strach, tak jsem mu z nákupní tašky vytáhla peněženku, kterou si vzal a vyndal z ní všechny peníze, to jest 600kč. Já jsem mezi tím začala křičet o pomoc a ten muž vzal z kuchyňské linky mokrý hadr, který jsem tam měla položený a dal mi ho PŘES ÚSTA a začal mě s ním dusit. Dusil mě tak, že jsem nemohla dýchat, přičemž stál u mne jakoby ze strany. Potom přestal, vytrhl šňůru od telefonu, který mám ve vedlejší místnosti, a v tomto pokoji začal prohledávat skříně. Já jsem zůstala v kuchyni a on mezitím našel v prádelníku další mojí peněženku s 1. 000kč a potom ještě obálku s 10. 000kč, toto byly moje úspory. Pak našel mezi prádlem můj důchod ve výši 5. 000kč. Když to tu našel, přičemž ZE SKŘÍNÍ NIC NEVYHÁZEL. Vrátil se do kuchyně a chtěl se napít. Já jsem mu do skleničky nalila vodu, on to vypil a chtěl, abych ho pustila ven, abych mu odemkla dveře v domě. Já jsem mu musela jít odemknout prosklené dveře do průjezdu, muž prošel a nezamčenými dveřmi na ulici odešel pryč. Já jsem se vrátila zpátky do bytu, kde jsem čekala na svou neteř. Já jsem byla v té době vážně nemocná, BYLA JSEM PO INFARKTU. Protože mi nebylo dobře a byla jsem deset dní po infarktu, byl přivolán lékař, který mne prohlédl a možná mi dal nějaké léky. Pokud jsem dotazována k tomu dušení, tak to trvalo krátce, VĚDOMÍ JSEM NEZTRÁCELA, a když mě tím hadrem dusil, tak mi ten muž říkal, abych nekřičela. Hadr mi potom sundal, a já již nekřičela. Jak dlouho zde byl, nedokáži odhadnout, mně to připadalo dlouho. ŽÁDNÉ ZRANĚNÍ MI ZPŮSOBENO NEBYLO, POUZE PSYCH. ÚJMA.“
Lékařská zpráva není, neboť jsem jí žádná zranění nezpůsobil.
Ohledání místa činu a zajištěné stopy: Z protokolu vyplývá, že na kuchyňské lince vpravo na pracovní desce je prázdná sklenice a vedle ní je hadr. Ze sklenice byly odebrány stopy DTK. V obývací místnosti je otevřená SKŘÍŇKA, věci v ní jsou zpřeházené.
Z odborného vyjádření z oboru DTK se zjišťuje: Byly porovnány otisky DTK M. Slámy s DTK stopou v případu poškozené Valentové a byla zjištěna vzájemná shoda.
Vyšetřovatelem mjr. Rosákem jsem byl obviněn z toho, že jsem: „...v úmyslu zmocnit se cizí věci ji náhle fyzicky napadl tak, že ji DUSIL HADREM přiloženým na ústa a požadoval peníze...“
Státní zástupce mne obžaloval z toho, že jsem: „...ji požádal o vydání peněz, A ABY JI K TOMUTO PŘIMĚL, DUSIL JI HADREM přiloženým na ústa, PROHLEDAL BYT a...“
Před soudem jsem vypověděl: „Tento případ se stal v sobotu v dopoledních hodinách, paní nesla nákupní tašku, šla směrem od potravin. Pamatuji si, že procházela kolem Optiky, nedaleko byl vchod, kde byl průjezd, který byl prosklený. Dělal jsem, že na někoho zvoním a čekal jsem na to, až paní ten průjezd otevře. Když jsem vstoupil do toho průjezdu, šel jsem první a zjistil jsem, že tam jsou další prosklené dveře. Na obou stranách těchto dveří byla koule. Když paní dveře otevřela, šel jsem po schodišti nahoru, a když jsem se otočil, tak jsem viděl, že paní vešla do bytu hned v přízemí, naproti těm skleněným dveřím. Po chvíli jsem na paní zazvonil a požádal jsem ji o tužku a papír, že bych potřeboval napsat vzkaz sousedům, kteří nejsou doma. Paní toto neměla u sebe a pustila mne dále do bytu. Nevím, kdo tyto dveře od bytu zavřel, jestli já nebo paní. Pamatuji si, že vzkaz jsem si psal v předsíni na stole. Po pravé straně, mám dojem, že byla toaleta a kuchyňská linka. Přišel mi tento byt jako jeden velký pokoj, který byl přepažený. Vzkaz jsem si psal na stole, a po mé pravé straně měla paní tašku s nákupem. Paní jsem také požádal o sklenici vody. Když jsem vodu vypil, přistoupil jsem k paní zezadu, levou ruku jsem jí přiložil na ústa a chytil jsem ji za ruku. Žádal jsem ji slovy, že jí neublížím, ať nekřičí a ať mi dá peníze. Ze začátku se paní bránila tím, že chtěla volat o pomoc. Ruku jsem jí na ústa přitiskl a několikrát jsem jí výzvu zopakoval. Paní mi řekla, že už křičet nebude, že je nemocná, že nedávno snad utrpěla infarkt. Pamatuji si, že mi paní dávala nějaké peníze z peněženky nebo jsem si je vzal sám. Vím přesně, že když jsem se paní ptal, kde má další peníze, řekla, že jsou v tom druhém pokoji. Když jsme tam PŘISTUPOVALI, PANÍ ŠLA PŘEDE MNOU, a měla po pravé straně u linky položenou hůl, kterou vzala do ruky a chtěla s ní bouchat směrem nahoru, na sousedy. Vím, že volala jméno nějaké paní. Já jsem jí ruku opět přiložil na ústa a řekl jsem jí, ať nekřičí, ať mi řekne, kde jsou peníze, že odejdu. Pamatuji si, že mi ta paní řekla, že peníze jsou VE SKŘÍŇCE, nebo to mohla být i SKŘÍŇ, nevím. Vím jen, že tato skříňka nebo skříň byla po mé levé straně, když se vstupuje do toho pokoje. Když jsem ji otevřel, viděl jsem tam volně ležet peníze, a buď mezi prádlem, když jsem tu skříňku prohledával, jsem našel i další obálku, ve které vím, že byla částka 10. 000kč. Když jsem tyto peníze vzal, tak paní stála vedle mne a říkala mi v tom smyslu, jako to už snad stačí, a abych šel. Vzal jsem se peníze, strčil jsem si je do kapsy, a vím přesně, že jsem paní požádal o to, aby mi otevřela ty prosklené dveře. Paní tyto dveře mi otevřela, na chodbě již nekřičela, a já jsem utekl průjezdem pryč na metro.“
Dotaz předsedkyně senátu: A V TOMTO PŘÍPADĚ JSTE DUSIL POŠKOZENOU?
Ne, paní jsem nedusil, paní jsem přiložil, jak už jsem řekl, ruku na ústa, a žádal jsem ji, aby nekřičela.
Výrok Městského a Vrchního soudu je opět shodný, a to, že: „…poté, co se pod záminkou zapůjčení tužky a papíru pro napsání vzkazu dostal do bytu poškozené p. Valentové, ji požádal o vydání peněz, a ABY JI K TOMUTO PŘIMĚL, DUSIL JI HADREM PŘILOŽENÝM NA ÚSTA, PROHLEDAL BYT a odcizil 16. 000kč na hotovosti.“
- Soudy rozhodly, že jsem vinen tím, že jsem p. Valentovou přiměl k vydání peněz tak, že jsem ji dusil hadrem přiloženým na ústa. Je to správné rozhodnutí, když důkazy jsou takové?! Znalec MUDr. Hladík –„ Pokud si každý z nás zakryje ústa, byť i pevně, tak se nedomluvíme, ale budeme dýchat, a nikdo z nás se dusit nebude.“ Poškozená při výpovědi před vyšetřovatelem vypověděla, že jsem měl vzít mokrý hadr z kuchyňské linky, a: „…dal mi ho přes ústa a začal mě s ním dusit.“ Ale podle znalce prim. MUDr. Hladíka z Ústavu soudního lékařství FN KV přikrytím úst nemůže docházet k dušení osoby. Kdo má tedy pravdu? Poškozená nebo soudní znalec? Ohledání místa činu a zajištění stop na místě činu – z protokolu vyplývá, že policie nalezla na kuchyňské pracovní desce prázdnou sklenici a vedle ní hadr. Ze sklenice byly odebrány stopy DTK. Proč poškozená dne 2. 3. 2002 policii nesdělila, že tím hadrem byla podle ní dušena? Proč ho policie nezajistila a neodebrala pachové a DNA stopy? Nejsou žádné důkazy, že bych ten hadr použil! Je s podivem, proč bych měl v tomto případě zapírat, že jsem ten hadr nepoužil na zakrytí úst poškozené, když v jiných závažnějších případech přiznávám, že jsem použil šátek, žínku nebo kapesník jako roubík, který jsem poškozeným vkládal do úst!!! Co se týče toho napadení – V každém případě, dokazují to i některé poškozené, jsem postupoval vždy stejně. Nejdříve jsem žádal o tužku a papír, abych se dostal do bytu, a pak jsem někdy žádal o sklenici vody, nebo jsem žádal o to, jestli si mohu dojít na záchod. Než jsem žádal o peníze, tak jsem paní zezadu jednou rukou vždy zakryl ústa, aby mne paní svým voláním a křikem neprozradila dříve, než jsem jí odcizil nějaké peníze. Druhou rukou jsem ji chytil za ruku, abych ji mohl znehybnit. Paní jsem pak řekl svou výzvu a vodil jsem ji před sebou, aby mi ukázala nebo dala peníze. Kdybych paní pustil a nezakrýval jí ústa, riskoval bych tím, že paní odejde pro pomoc k sousedům nebo by křičela o pomoc. Jakmile jsem získal peníze, vždy jsem se snažil co nejrychleji byt opustit. Vždyť do toho bytu mohl kdokoliv přijít. Pokud p. Valentová ve své výpovědi uvádí, že: „…v tomto pokoji začal prohledávat skříně. Já jsem zůstala v kuchyni…“, proč tedy neodešla pro pomoc?
- Podle soudů jsem měl prohledat byt. Zde opět soudy dávají za pravdu poškozené, která vypověděla, že jsem v tomto pokoji prohledával skříně a prádelník. V tomto případě musím opětovně poukázat na ohledání místa činu policií, která ve svém protokolu jednoznačně uvedla, že: „V obývacím pokoji je otevřená SKŘÍŇKA, věci v ní jsou zpřeházené.“ Jednalo se tedy pouze o jednu skříňku! A zase! Pokud by mi paní neřekla, kde má uložené peníze, jak jsem mohl vědět, že jsou peníze právě tam? Na závěr bych chtěl říct to podstatné. V případě této poškozené rovněž nebylo poškozené způsobeno jakékoliv zranění. Nabízí se tu otázka, proč u ostatních poškozených, i u těch, kde nebylo objektivně žádné násilí prokázáno, proč u těchto dalších takové násilí dovozovat. Další otázka je, proč byl přibrán soudní znalec k posouzení poranění poškozených, která utrpěli při přepadeních ve svých bytech, když soudy NERESPEKTUJÍ ZÁVĚRY TOHOTO ZNALCE!!